Lenka Masná patří mezi špičkové české atletky. Je mistryní České republiky v běhu na osm set metrů a úspěchy slaví na štafetách. V loňské sezóně absolvovala šestadvacet startů, z toho šestnáctkrát dosáhla na medailová umístění. Studuje na Fakultě sportovních studií a pro Masarykovu univerzitu nejčerstvěji vybojovala zlato na 26. akademickém mistrovství ČR v halové atletice.
Snažíte se teď kvalifikovat na halové mistrovství světa ve Valencii. Na mítinku v Linci jste doběhla na osm set metrů druhá za 2:03,93 minuty. Jak je to se splněním limitu?
Podařilo se mi splnit limit IAAF, ale náš atletický svaz má tvrdší limit. A protože už nejsem v kategorii do dvaadvaceti let, tak musím plnit svazový, který je 2:02,80. Ono se málo ví, že jsou i nějaké druhé limity. Takže si musím ještě počkat. Ale až do konce února mám pořád kde závodit.
Pocházíte z rodiště Emila Zátopka. Ovlivnilo vás to nějak?
Přiznám se, že původně jsem ani nevěděla, že v Kopřivnici Emil Zátopek žil. Dozvěděla jsem se to až daleko později, když jsem už sportovala a začala jsem se zajímat o to, jestli máme v našem kraji nějaké známé sportovce.
Je pro sportovce dobré mít vzor?
Když jsem začínala, tak byl Zátopek něco jako vzor, ale vzhledem k tomu, že mám trošku jiné zaměření – jsem půlkařka, což znamená, že běhám na osm set metrů – tak mě víc zajímala slavná Jarmila Kratochvílová. Nicméně číst si o tom, jakou tréninkovou zátěž Zátopek i Kratochvílová zvládali, bylo hodně motivující. Je určitě dobré vidět před sebou nějaký cíl a vědět, čeho všeho se dá dosáhnout.
„Mám velké cíle a snažím, aby se mi splnily. Určitě bych se chtěla kvalifikovat na olympiádu v Pekingu,“ svěřuje se svými ambicemi půlkařka Lenka Masná. Foto: Archiv L. Masné.
Byla jste úspěšná v kategorii do dvaadvaceti let. Půjde to i dál?
Česká konkurence je pro mě letos v podstatě stejná jako loni, protože jsem loni svým časem na Memoriálu Josefa Odložila zaběhla jedenáctý historický čas Československa a Česka a neměla jsem žádnou konkurentku ani v dospělých. Stejně tak v hale. Ale samozřejmě nesmím usnout na vavřínech. Mám soupeřky, které jsou s osobním rekordem vteřinu za mnou.
Z vašich webových stránek člověk získá dojem, že jste velmi ambiciózní.
Mám velké cíle a snažím se, aby se mi splnily. Určitě bych se chtěla kvalifikovat na olympiádu v Pekingu.
Vaše osobní webové stránky jsou poměrně ojedinělé a obsahují spoustu statistik. Jak vznikly?
Dělala jsem si je sama. Ty statistiky si dělám už od roku 1999 a ráda sleduji, co jsem kde a kdy zaběhla. Taky sbírám fotky a všechno archivuji. Spoustu těch věcí navíc můžu normálně zveřejnit, tak jsem si řekla, ať se někdo podívá, když ho to zajímá a může se třeba motivovat. Taky jsem si říkala, že člověk by měl dát o sobě vědět už jenom kvůli sponzorům, které tím můžu prezentovat.
Jak jste se vůbec dostala
k atletice?
Už odmalička jsem byla pohybově nadaná a chodila jsem do Sokola, který ale bohužel zrušili. A protože jsem pořád potřebovala nějaký pohyb a něco dělat, postupně jsem se vrhla na judo a basketbal, chodila na školní závody. Moc mě bavilo právě běhat a porážet kluky.
První trenér vás dost „proháněl“.
Je to tak. Už na základní škole jsem měla pěkné výsledky a sbírala jsem medaile a byla jsem takový ten bojovný typ, tak mě měl v oku. Na dalších závodech už si mě hlídal a radil mi, jak si nastavit bloky a stopu, když se běžela štafeta.
Jaká je vaše současná slabina?
Na to se těžko odpovídá. Nic mě nenapadá. Jsem ve fázi, že musím čím dál tím víc vylepšovat formu. Mám ještě určitě rezervy v trénincích. Nedřu tolik jako ostatní, aspoň si to myslím. Mohla bych tady v Brně trénovat dvoufázově nebo třífázově, což dělám jenom na soustředěních. Tady trénuji tak dvě a půl, někdy čtyři hodiny denně, popřípadě dvoufázově, ale to jsou spíše kondiční tréninky. Kdybych k tomu ale měla započítat i regeneraci, tak to v podstatě zabije celý den.
Kde je hranice mezi sprintem a vytrvalostním během?
Sprint je všechno do čtyř set metrů. Patnáct set a více metrů už jsou mílařské vytrvalostní tratě. Osm set metrů je střední trať, takže něco mezi a vypadá tak i trénink. Když jsem teď byla na soustředění v Tatrách, tak jsem dopoledne trénovala jenom rychlostní tréninky a odpoledne zase jenom vytrvalost. Samozřejmě se tak nedá trénovat pořád. Ale jinak záleží na tom, co má člověk za předpoklady. Já jsem spíš rychlostní typ.
Takže u téhle vzdálenosti je ještě lepší být spíš svalový typ?
To je těžké rozhodnout. Když se podíváte na Jarmilu Kratochvílovou, tak ta byla spíš svalový rychlostní typ, ale loňská vítězka na mistrovství světa je muší váha a na první pohled na ní nevidíte žádné svaly. Ale běhá přitom ty nejlepší časy. Jenže ve svalech je rychlost a tuhle vzdálenost bez toho nezvládnete. Zase čím víc je svalů, tím víc je potřebujete zásobovat kyslíkem a mohou být na obtíž. Musíte umět zvolit zlatou střední cestu.
Je důležité zvládnout start?
Na osm set metrů starty moc důležité nejsou, protože prvních sto metrů se běží v dráze a až pak se sbíhá. Takže musíte zvládnout ten sběh, abyste získali nějakou pozici a nebyli zavření. Je důležité umět si představit, jak by mohl běh asi vypadat – jak by se mohl vyvíjet. Lze to usoudit i z taktik soupeřek a jejich silných či slabých stránek.
Jaká je vaše strategie?
Poslední dva roky jsem to měla jednoduché a strategie byla prostě od startu si běžet na prvním místě a vyhrát. To mi u nás v republice celkem šlo, ale na zahraničních závodech, kde je konkurence mnohem větší, už je potřeba hlídat si svoji hranici, abych mohla na konci ještě zrychlit. Venku prostě nemůžu vypálit se všemi a pak někde na šesti stech metrech umřít a dojít do cíle.
Vnímáte v atletice doping jako problém?
Osobně jsem se už setkala se závodnicí Čeplakovou, která užívala doping, ale její výkonnost i v minulosti byla o dost lepší než moje, tak jsem to osobně moc nepociťovala a pro mě to nebyl tak důležitý závod, když jsme spolu závodily. Rozhodně to není nic úplně výjimečného a jen tak to nezmizí, nicméně kolem sebe to jako problém nevnímám. Hodně by mě mrzelo, kdyby mě někdo nadopovaný porážel v důležitých závodech delší dobu a nepřišlo by se na to hned a já přitom poctivě a tvrdě trénovala.
Pomáhají vám sporty na škole v přípravě na závody?
Hodně mi pomáhalo plavání, protože mi zvyšovalo kapacitu plic, i když jsem se na hodinách hodně trápila. Stejně tak jiné sporty, třeba netradiční hry, při nichž se dobře rozvíjí akcelerace. Ale je toho prostě moc.
