Tvorba bakalářské práce nemine nikoho, kdo chce své tříleté studium dotáhnout do konce. Leckdo ji považuje za nutné zlo a po dokončení už o ní nechce ani slyšet. Ne tak studentka Tereza Lelková.
Nejen že na svůj výtvor naváže diplomovou prací na magisterském stupni, ale především ji děkan Ekonomicko-správní fakulty MU ocenil mezi nejlepšími studentskými pracemi loňského roku.
Vybrat si jako téma práce výdaje krajů České republiky na památkovou péči původně neplánovala. „Chtěla jsem psát úplně něco jiného, jenže jsem propásla datum přihlašování a někdo mi to vyfoukl. Po čase jsem narazila na téma krajského financování památek, které vypsal jeden z vyučujících, a zdálo se mi, že by to mohlo být to pravé. Přijde mi, že si to téma našlo mě,” odhaluje svého životního koníčka.
O pamětihodnosti se totiž vášnivě zajímala již od malička. „Jako holka jsem s rodiči jezdila po hradech a zámcích a pročítala dějepisné knížky. Na střední škole jsem milovala dějepis. A i teď si třeba s kamarádkou o prázdninách koupíme jízdenku na léto a výletíme za památkami,” popisuje.
Vedoucího nechtěla zklamat
Psaní práce jí trvalo přibližně půl roku a za tak dlouhé období se nejednou stalo, že nad svou volbou zapochybovala. „Občas, když jsem viděla, jaká snadněji uchopitelná témata zpracovávají spolužáci, ztrácela jsem motivaci. Souvisí to i s tím, kdo bakalářku vede. Můj vedoucí byl poměrně přísný a důsledný. Viděla jsem jeho zápal pro téma. Vložil do mě důvěru a já jsem ho nechtěla zklamat. Dokázal ve mně vždy znovu probudit sílu pokračovat dál,” vypráví Tereza.
Spolupráci s vedoucím Vilémem Pařilem si tak nemůže vynachválit. „Pokaždé, když jsem potřebovala, si na mě udělal čas. Pravda, z počátku se mi některé z jeho připomínek nezdály. Čím jsem ale v psaní byla dále, sama jsem si přicházela na to, že jsou opodstatněné a jeho rady velmi cenné.
Hodně mi také pomohl se samotným uchopením tématu, protože to byl skutečně oříšek,” popisuje oceněná studentka. Za skvělý pedagogický přístup ho obdarovala hororovou knihou To od Stephena Kinga.
Pečlivost především
Kromě problematického uchopení se musela popasovat i s počítáním a nekonečnými tabulkami. „Naštěstí jsem systematický člověk, takže v dohledávání čísel jsem našla zalíbení. A když jsem náhodou zjistila, že mi některý z výpočtů nesouhlasí, zakousla jsem se a vytrvala až do konce. Považuji se za pečlivou a to mi práci dost usnadnilo,” popisuje Tereza.
O vítězství se dozvěděla, jak sama s nadsázkou říká, nepoeticky z univerzitního e-mailu. „Nejprve mě státnicová komise nominovala. Nevěřila jsem, že bych mohla cenu získat. Pár týdnů poté mi do univerzitní pošty dorazil dopis o přiznání mimořádného stipendia, což byla finanční odměna za udělené ocenění. Za pár hodin pak následovala další zpráva s gratulací od vedoucího,” líčí. Při promoci jí pak ještě děkan předal speciální diplom. Odcházela z ní místo s jedním rovnou se dvěma.
A co by poradila těm, na které tvorba bakalářské práce ještě čeká? „Důležité je zvolit si téma, které je člověku blízké a které ho baví. Během psaní si pak vštěpovat do hlavy, že tvorba bakalářské práce má smysl. Snažíme se tím totiž přispět k vědění a právě my ho posuneme o maličký krůček dopředu. Bakalářka je taky skvělá příležitost zazářit pro ty, kteří jsou neprůbojní a neradi vystupují z davu. Na těch třiceti stránkách máte prostor ukázat, co ve vás je,” povzbuzuje Tereza.
