Říká se, že zkouška je od slova zkusit. Ale jít na poslední termín a nevědět ani „ň“ zrovna nepatří mezi nejefektivnější studijní strategie, zvlášť když se jednou křížkuje ze čtyř možností a jindy vyučující vyžaduje patnáctiminutový dialog. Proto přinášíme několik tipů, které vám poradí, jak se na zkoušky správně nachystat podle jejich formy, a úspěšně zakončit jarní semestr.
Nejdřív by si měl student zjistit, co ukončení předmětu obnáší. Zkouška může mít podobu buď písemnou, nebo ústní. Některé se navíc skládají nadvakrát, tedy nejprve písemně a poté ústně.
Pokud se předmět ukončuje kolokviem, zpravidla čekejte rozpravu ve skupině se spolužáky nebo vypracování písemné práce na určité téma, může vás ale čekat také obojí. Záludnost číhá u kurzů zakončených zápočtem. Ten totiž předepsanou formu nemá, a ta je tak plně v režii vyučujícího.
Víte, jak se učíte?
Předtím, než se pustíte do samotného studia, měli byste si ujasnit, jaký způsob učení vám vyhovuje nejvíce. Zjištění, jaké máte mozkové kapacity, vám totiž může ušetřit spoustu času a nervů.
„Už v průběhu studia by si každý student měl osahat, jak nejlépe se mu učí. Zaměřte se na čas, který denně nad skripty strávíte, a jestli je to ráno nebo večer. Říkáte si učivo nahlas? Kreslíte si myšlenkové mapy? Povídáte si o látce se spolužákem? Zodpovězením takových otázek si najdete učební styl přesně na míru,“ radí Petr Sucháček z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty MU.
Druhou klíčovou znalostí, kterou by měl student sám o sobě mít, je množství učiva, které dokáže pobrat za určitý čas. „Pokud o sobě tohle všechno student ví, může pak klidně nechat učení na poslední den, protože to koresponduje s jeho učebním postupem. Maximálně pak zjistí, že se přecenil nebo podcenil, na základě čehož znalosti o sobě samém v této oblasti přizpůsobí,“ dodává Sucháček.
Oblek na sebe a skripta do ruky
Ústní zkouška má jednu nepopiratelnou výhodu – zkoušený okamžitě ví, na čem je, protože reakce zkoušejícího na své odpovědi přímo vidí. Někteří při ní také zužitkují výhodu osobního kouzla a příjemného vystupování. Pokud tedy na tváři učitele spatříte nesouhlasný výraz, signalizuje vám, že byste měli zvážit zodpovědět dotaz jiným způsobem.
Předpokládá se, že student bude před vyučujícím hovořit plynule a srozumitelně na konkrétní téma. I když má před samotným výstupem čas na přípravu, leckoho může během mluvení nahlas paralyzovat tréma.
„Vyzkoušejte si odříkávat otázky doma nanečisto. Snažte se trénink co nejvíce přizpůsobit tomu, co vás reálně čeká. Pokud vám pomůže opakovat si látku v obleku, ve kterém se druhý den posadíte před zkoušejícího, jen do toho!“ doporučuje Sucháček.
Efektivnost této metody potvrzuje i Veronika Pšenáková, která studuje speciální pedagogiku. „Sice jsem za své studium moc ústních zkoušek neměla, ale pokud už se nějaká vyskytla, jednoznačně se mi osvědčila taktika převykládat si celou látku bod po bodu tak, jako bych skutečně seděla přímo ve zkušební místnosti,“ radí vysokoškolačka.
Budoucí stomatoložce Paulíně Valekové funguje při přípravě na ústní zkoušku, že si přeříkává studovanou látku vlastními slovy. „Přečíst si text poprvé, vysvětlit si obsah podle svého a takto několikrát zopakovat,“ prozrazuje svůj účinný trik.
Často se stává, že výpisky od spolužáků nám nejdou přes jazyk, a právě vlastní interpretací si učivo přizpůsobíme našemu obvyklému způsobu vyjadřování.
Hlasité opakování vám také usnadní odhalení znalostních nedostatků. „Nezakončujte přípravu otázky větou: A tedy potom řeknu něco o tomto, něco o tamtom a bude to v pohodě. Tak se totiž nikdy nedozvíte, že zrovna v daném místě máte mezery,“ varuje Sucháček před jednou z pastí nedůsledné přípravy.
Popište papír odshora dolů
Většina vysokoškoláků upřednostňuje zkoušku v písemné formě, protože nemusí mít strach, že před zkušební komisí začnou strachy blekotat něco, co by jinak nevypustili z úst.
Na písemných testech také oceňují možnost v klidu si uspořádat myšlenky k zadané otázce a pořádně si promyslet odpověď. A když se vloudí chybička, stačí pokaženou pasáž přeškrtnout a jede se dál.
Zlaté pravidlo zní „zavřete notebook a pište rukou.“ Vědci prokázali, že psaní na papír aktivuje určité části mozku, které spouští proces ukládání informací. Druhý den si pamatujeme z takto vytvořených výpisků více, než kdybychom je ťukali na klávesnici.
Veronika odrazuje od přejímání zpracovaných otázek od ostatních. „Raději si je vypracuji sama. Přestože to zabere více času, pamatuju si toho mnohem víc,“ vysvětluje.
Pojmy, které se za žádnou cenu nechtějí v hlavě uchytit, si oddělte zvlášť a vystavte na viditelné místo, kolem nějž projdete desetkrát za den. „Napíšu si je na papírek a nalepím buď na stůl, notebook nebo si ho vyfotím do telefonu, aby byl po ruce,“ prozrazuje svou taktiku Paulína. Chcete-li tuto techniku dovést k dokonalosti, zkuste si hesla připevnit nad postel, na zrcadlo v koupelně nebo na plotýnku vařiče. Stoprocentně je z hlavy nedostanete.
Když už pak jde do tuhého, u otevřených otázek se vyplatí nezmatkovat. Předtím, než pustíte do odpovídání, zvolněte a znalosti si uspořádejte.
„Sepište si osnovu, odrážku za odrážkou. Už jen samotné třídění nastartuje paměť a vědomosti si pak student vybaví snadněji,“ říká Petr Sucháček. Uzavřené otázky často zase dají obelstít vylučovací metodou a logickým uvažováním.
Time management!
Ať už vás čeká jakákoli zkouška, vyhraďte si na přípravu dostatečný čas. Nechávat povinnosti na poslední chvíli se zpravidla zanedlouho nevalně projeví.
„Stanovte si, kolik stránek nebo otázek se naučíte za den, ale nezapomeňte si vymezit prostor také na zopakování. Čím víckrát si učivo projdu, tím jsem si jistější, že vše zvládnu“ doplňuje Paulína.