Úplně nový začátek znamená letošní podzim pro 16 obyvatel domu v Křenové ulici, který je určen pro spolubydlení studentů a mladých lidí z dětských domovů. Je to pár dnů, co se byty zaplnily. Kromě osobních plánů každého z obyvatel už vznikají i první společné.
Jako jeden z prvních se do svého nového bydlení v rámci projektu Symbios, který vzešel z Masarykovy univerzity, přestěhoval 19letý Michael Čapek, který strávil poslední roky svého života v dětském domově v Jemnici na Vysočině. „Dozvěděl jsem se o této možnosti od kamarádky a pak jsem si o tom spoustu věcí načetl. Věděl jsem, že se chci přesunout do Brna, je to lepší pro sehnání práce a dřív jsem tady navíc hodně žil. V Symbiosu se nabízely super podmínky,“ vypočítává Michael, proč se rozhodl ucházet se o jedno z míst.
Existovala pro něj i varianta využít služeb Domu na půli cesty, to ale předem zavrhnul. „Znám pár lidí, kteří zvolili tuhle variantu, a přijde mi, že se tam potkávají lidé, kteří si sami bydlení neumí zařídit. Zase jenom přehazují zodpovědnost na někoho jiného. To jsem nechtěl,“ myslí si.
Bydlení v rámci projektu Symbios, který vznikl na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU pod vedením Bohuslava Binky, je tak nejen pro něj vítanou „něco mezi“ variantou. Osmičku bytů o dvou pokojích sdílí vždy jeden bývalý obyvatel dětského domova a jeden vysokoškolák. Všichni bydlí za zvýhodněné nájemné a hlavně ti prvně jmenovaní mají k dispozici dvě mentorky, které jim pomůžou řešit problémy spojené s přechodem do nového života. Platit nájem ale musí, takže s tím souvisí nutnost najít si práci a žít zkrátka dospělý život se vším všudy.
Těžký život po odchodu z dětského domova
„Mladí dospělí odcházející z dětského domova dostávají takzvané odchodné, které část z nich využila pro to, že si nájemné předplatila, což je dobrý krok. Jinak s nimi teď řešíme hlavně hledání práce, aby měli dost peněz na život. Je vidět, že je to pro ně nové, některým ještě úplně nedochází, že jim dokážeme pomoct, ale nájem za ně platit nebudeme,“ říká Alice Tichá, jedna z mentorek Symbiosu.
Nalezení práce podle ní komplikuje fakt, že velká část z jejích klientů se vyučila v oboru, kterému se teď nechtějí věnovat. Michaelův případ to ale není. Jako kadeřník se chtěl živit už od základní školy, jeho okolí ho v tom vždycky podporovalo, takže teď se pomalu zdokonaluje a hledá první stálé místo.
„Jednou bych chtěl mít svoje vlastní kadeřnictví. Tady na Křenové můžu bydlet čtyři roky a mezi tím bych si chtěl vydělat i nějaké peníze navíc, abych se mohl osamostatnit,“ povídá nadšeně kluk, který má v Brně i sestru a část rodiny. S rodiči je také v kontaktu a mají hezký vztah, jen je to s nimi podle jeho vlastních slov komplikovanější. Nové bydlení je pro něj pozitivní nakopnutí do života. „Hrozně si to užívám. Třeba už jenom to, že přijdu domů, zavřu dveře a neběhá kolem mě dalších několik spolubydlících,“ vykládá Michael.
V Jemnici žil ve skupině sedmi dětí, což mělo simulovat rodinu, ale samozřejmě to bylo možné jen do určité míry. Hodně mu pomohlo, že se už v domově zapojil do iniciativy, díky které dostal na pomoc slečnu, která mu zařídila třeba doučování matematiky, s níž dlouho bojoval. A na začátku prázdnin mu například pomohla i se stěhováním do Brna. Bývalí klienti dětských domovů při přechodu do jiného života vůbec naráží na spoustu drobných i větších potíží, které běžnému člověku nemusí docházet.
„Jasně že jdu trochu do neznáma, ale nemyslím, že by to bylo nějak extra jiné proti tomu, když někdo odejde do města na vysokou a na koleje. Stejně vždycky záleží na každém, jak se k tomu postaví a co je v nové situaci schopný udělat,“ říká přesvědčeně Michael. Sedí přitom na jedné ze skupiny židlí na pavlači domu, kde bydlí. Jsou situované do kruhu, z čehož člověk vyčte, že se na nich obyvatelé domu celkem často potkávají. Michael téhle domněnce přitakává. Prý už existuje i plán, že by se spolubydlící mohli složit třeba na gril. „Líbí se mi ta komunita, že to není jako v paneláku, kde si lidi říkají: Dobrý den. Tady se všichni zdraví jako kamarádi.“
Bydlet komunitně a narušit svou sociální bublinu
Právě to je asi hlavní důvod, proč se o místo v jednom z bytů ucházela i studentka psychologie Magda Matýsková. Původně totiž nové bydlení nijak aktivně nehledala. „Když jsem si však o Symbiosu zjistila víc informací, došlo mi, že bych něco takového moc chtěla. Líbila se mi představa, že bydlím v domě, kde všechny znám. Přišlo mi to jako skvělý způsob, jak poznat nové lidi a jak narušit svou sociální bublinu,“ popisuje Magda.
Doteď sdílela s dalšími čtyřmi lidmi třípokojový byt kousek od brněnských Lužánek, kde pro sebe měla průchozí pokoj, což narušovalo její soukromí. Na Křenové bude mít pokoj sama pro sebe. „Hlavně se ale těším na ostatní spolubydlící. Měli jsme seznamovací kurz v Adamově a myslím, že jsme si perfektně sedli,“ líbí se Magdě, která sdílí byt se spolubydlící Luckou.
Ani ona, ani Michael nečekají, že by spolubydlení lidí z odlišných prostředí mělo vypadat nějak netradičně. Michael třeba říká, že za dva měsíce pobytu potřeboval radu jen ohledně administrativy. Magda by zase ráda na dvorku, který je součástí domu, vysadila rajčata a nějaké bylinky. Prý už se mluvilo i o tom, že by mohli obyvatelé domu společně založit i kompost