Nouzový stav zastihl Libuši na začátku šestého semestru studia medicíny na Lékařské fakultě MU. Z přednášek a cvičení se musela rychle přeorientovat na domácí samostudium, využila ale situaci, a ještě víc teď pomáhá potřebným.
Ještě na začátku března se její běžný týden odehrával z valné části v bohunickém kampusu. Když zrovna neabsolvovala přednášky nebo cvičení, seděla v knihovně a učila se nebo sbírala zkušenosti přímo v nemocnici.
Ve třetím ročníku to znamená třeba experimentální práci v rámci předmětu patofyziologie, teorii i praxi zasvěcenou patologii či studium chirurgické propedeutiky, kterému se Libuše věnovala v Masarykově onkologickém ústavu. To vše teď ale vlivem nařízené karantény muselo ustoupit domácímu studiu.
„Učitelé a garanti předmětů nám píšou e-maily, ve kterých nás motivují ke studiu. Někteří vytvářejí i interaktivní osnovy. Každopádně se teď náš režim více podobá tomu zkouškovému, protože je hlavně na nás, jak si učení zorganizujeme,“ popisuje pětadvacetiletá studentka.
Kompletní změnu v plnění školních povinností jí vynahrazují aspoň mimoškolní aktivity, v nichž se snaží pokračovat. Kromě toho, že pravidelně cvičí a aspoň částečně si tak vynahrazuje zrušený tělocvik, je aktivní v rámci iniciativy Medici na ulici.
S několika dalšími mediky, se kterými se už dříve scházeli a podnikali nejrůznější aktivity, chodí každý týden ošetřovat lidi bez domova přímo do brněnských ulic.
„Inspirovali jsme se od pražských kolegů, kteří takto pomáhají už delší dobu, a v Brně jsme začali vyrážet do ulic v prosinci loňského roku. Zprvu jsme chodívali každou středu večer na Římské náměstí, v aktuální situaci jsme ale přidali ještě pátky, kdy chodíme třeba k Armádě spásy nebo na jiná místa, kde se bezdomovci shromažďují,“ líčí Libuše s tím, že výjezdy absolvují vybaveni všemi potřebnými ochrannými pomůckami.
Studenti nejčastěji lidem ošetřují a čistí rány nebo provádějí převazy, postupně se ale stávají také jejich psychickou oporou. Lidé bez domova se totiž zpravidla nemají na koho obrátit a žádají tak mediky o rady nebo konzultace s nejrůznějšími problémy.
V předkoronavirových časech chodila Libuše zpívat do sboru. To teď také není možné, a získaný čas se tak rozhodla věnovat další pomoci – jako dobrovolník chodí dvakrát týdně na osmihodinové směny pomáhat do bohunické nemocnice.
Přestože pochází ze Slovenska, tráví čas v Brně a přijde jí to podle vlastních slov přirozené. I v průběhu běžného semestru jezdí za rodinou na východní Slovensko jen zhruba jednou za měsíc či dva, takže to pro ni zatím není zas tak velká změna.
Při studiu medicíny je zvyklá během víkendů především dohánět resty z uplynulého týdne nebo se učit. Při pohledu na své aktuální karanténní aktivity jí přijde, že má týden vlastně podobně naplněný a akční jako za normálních okolností.