Třeba na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity se díky soutěži pro šikovné studenty chodí na placené stáže do firem už od druhého ročníku.
Soutěž se pořádá jednou ročně a nejdřív je to trocha stresu: Účastníci dostanou 24 hodin na řešení úkolů, které zadávají fakultní laboratoře ve spolupráci s firmami ze zdejšího Sdružení průmyslových partnerů. Odměnou pro ty úspěšné je pak možnost osobně se potkat se zástupci firem a vybrat si jednu z pozic, které firmy nabízejí.
Přesně tímto procesem prošla před víc než rokem Klára Petrovičová. Studentka oboru umělá inteligence a zpracování přirozeného jazyka je zvyklá zkoušet věci, a tak to udělala i tentokrát. „Řekl mi o tom kamarád a pak jsem o tom slyšela i na přednášce, tak jsem to vzala jako příležitost. Všichni si tu soutěž chválili,“ říká Klára.
Práce jako ze sci-fi filmů
Kdysi chtěla jít studovat fyziku do Prahy, ale pak si řekla, že s informatikou se uplatní líp, navíc do Prahy se jí nechtělo. „Vždycky mě hrozně zajímaly technologie, mobily a počítače, proto jsem si nevybrala obecnou informatiku, ale rovnou umělou inteligenci. Jsem hrozný fanoušek futuristických filmů, miluju sci-fi a tohle se nejvíc blížilo tomu, že bych přesně takové věci, jako jsou ve filmech, mohla dělat,“ líčí Klára, která hltá třeba komiksové Avengers nebo dřív Big Bang Theory.
S podobnými prioritami si pak vybírala i svoji stáž. Chtěla něco zaměřeného na umělou inteligenci, a tak zakotvila v Y Softu, brněnské firmě specializující se na správu 2D a 3D tisku. „Na prezentaci měli tehdy napsané, že dělají vývoj robotů, což mě dost zaujalo. Z popisu to ale znělo, že to bude spíš o hardwaru, tak jsem si říkala, že to nemá smysl, že tam ani nepůjdu, stejně mě nevezmou. Když jsme spolu ale mluvili, ukázali mi roboty, kteří testují zařízení, a to mě strašně zaujalo,“ povídá Klára, která se hned na prvním setkání domluvila, že na stáž nastoupí.
Když o tom mluví, popisuje všechny možné pochyby, které studentka jejího věku má. Ve chvíli, kdy se poprvé posadila do poslucháren na fakultě informatiky, neměla za sebou na rozdíl od většiny spolužáků žádnou zkušenost s programováním.
Rovnou říká, že začátky pro ni byly strašné. Nejdřív vůbec nevěděla, o čem se to na hodinách vlastně mluví. „Člověk se ale časem chytne. Lidé na fakultě mají skvělý přístup a hodně dobře funguje, že cvičící jsou o pár let starší než my. Se vším pomůžou a i kamarádi mi pomáhali. Když chce, tak se člověk všechno naučí,“ říká Klára.
Stejné pochyby jako na začátku studia se prý vrátily, když šla prvně do Y Softu: Obavy z toho, co se po ní bude chtít, že to nebude umět nebo že ji kolegové nevezmou mezi sebe. Na nic z toho ale nedošlo. „Lidi ve firmě jsou plus minus stejně staří jako já a jsem tam v hrozně přátelském prostředí. Spíš než kolegové jsou to kamarádi,“ líčí Klára.
Jak jí to jen škola dovolí, věnuje se ve firmě testování robota, respektive robotické paže, která místo člověka kliká na zařízení a simuluje tak jeho obsluhu. Mohl by to dělat i člověk, jenže toho by to brzy unavilo a nebyl by přesný. Robot pracuje celé dny i noci, takže data z něj řeknou víc o tom, jak spolehlivě zařízení funguje.
Stáž může být jenom začátek
Zážitky, které má Klára relativně nově, má její služebně starší kolega Martin Šalata ze stejné firmy už pár let. Do Y Softu na stáž se dostal v roce 2014 díky té samé soutěži. V prváku, kdy se všude probírá hodně teorie, si chtěl totiž na vlastní kůži zažít, jaké to je, když se takové informace převedou do každodenního fungování firmy.
„Nejdřív jsem dělal výzkumné práce. Kolegové tehdy hledali nové technologie na konkrétní problémy, tak nám je jako partě studentů předvybrali a my jsme zkoumali, jaké jsou jejich limity a možnosti,“ popisuje Martin svůj první pracovní úkol, ze kterého nakonec vzešla i jeho bakalářská práce.
Později přešel k monitoringu a jiným zadáním. A když pak končil magistra a měl přemýšlet o tom, kam vlastně půjde do práce, ve skutečnosti nad tím ani nepřemýšlel.
„Měl jsem ve firmě v té době rozběhnutých tolik věcí, které ani zdaleka nebyly dokončené, že přirozeně vyplynulo, že tam přejdu na plný úvazek. Vyhovovalo to oběma stranám a řešily se jenom administrativní formality,“ vrací se k přechodu ze studentského do pracovního života.
Dnes se v Y Softu zabývá cloudovými řešeními a doteď čerpá z toho, co se před pár lety ještě jako student při výzkumu naučil. A pomáhá svým nástupcům. Martin je jeden z těch, kdo má ve firmě na starost další stážisty.
„Na začátku jsem se taky bál, co si o mně budou myslet, protože jsem věděl, že nějak moc znalostí nemám. A taky jsem nevěděl, jak budou kolegové brát, když za nimi budu často chodit a na něco se ptát. Nechtěl jsem být zpomalovač všeho. Už tehdy jsme si ale nastavili systém schůzek a teď díky tomu všemu vím, s čím se stážisté potýkají,“ zdůrazňuje informatik. Kromě toho ale také ví, v čem všem on jako stážista kolegům pomohl a co se všechno naučil. Sám si teď nedovede představit, že by po škole začal na plný úvazek pracovat bez toho, aniž by něčím takovým prošel.