Tchaj-wan, jehož rozloha je proti České republice poloviční, počet obyvatel dvojnásobný, je stále trochu pozapomenutý ostrov. Přitom před jeho břehy v roce 1544 portugalští mořeplavci údivem vykřikli: Formosa! Překrásný! I když se toho od 16. století zajisté hodně změnilo, myslím, že ostrov je krásný pořád. Pulsující města, která nikdy nespí, neprostupné džungle, nádherné pláže, všudypřítomné termální prameny a téměř čtyři tisíce metrů vysoké hory vytvářejí z Tchaj-wanu jednu z nejrozmanitějších oblastí v Asii.
Ostrov: Oddělený tchajwanským průlivem, leží zhruba 150 km od čínského pobřeží. Západní část je plochá a navazuje na mělké dno Tchajwanského průlivu. Zde se soustřeďuje drtivá většina osídlení a infrastruktury. Dá se říci, že je to vlastně jedno obrovské, nekončící město. Zato střední a východní část ostrova vyplňují téměř čtyři tisíce metrů vysoké hory. Nekonečné pralesy a džungle znemožňují jakékoliv větší osídlení. Zdejší panenská příroda přímo bije do očí v kontrastu s pobřežím západním.
Lidé: Přes mnohé pozoruhodnosti Tchaj-wanu si každý návštěvník odnáší asi nejintenzivnější pocit z jeho obyvatel, z jejich velkorysé a nefalšované srdečnosti. Pro Evropana je to tady ze začátku docela šok. Lidé v Evropě se často starají více o sebe a ostatní jsou až na druhém místě. Obyvatelé Tchaj-wanu jsou neustále usměvaví, veselí a ochotní pomoci v každé situaci. Ne nadarmo se říká, že zdejší lidé patří k těm nejhodnějším na světě.
Univerzita: Na Tchaj-wanu, jedné z nejvyspělejších zemí světa, je univerzitní vzdělání téměř samozřejmostí. O studium na prestižních univerzitách je zde velký zájem a školy si vybírají jen ty nejlepší uchazeče. Já studuji na National Chengchi University (NCCU) v Tchaj-peji, která patří mezi nejkvalitnější (a tedy i nejžádanější) školy nejenom na Tchaj-wanu, ale i v celé Asii. Konkrétně moje fakulta, Business Administration, byla před pár týdny vyhlášena mezi 49 nejlepšími ekonomickými fakultami na celém světě. Velká výhoda univerzity spočívá v její poloze. Rozkládá se na okraji hlavního města Tchaj-peje, zhruba půl hodiny cesty metrem z centra směrem k místům, kde začíná obrovské pohoří táhnoucí se až na jih ostrova. V okolí NCCU tak není už bezprostřední městský chaos centrální Tchaj-peje. Všechny fakulty a správní budovy univerzity se nacházejí v jednom obrovském kampusu, kde je možné najít snad úplně všechno, co student k životu potřebuje – restaurace, obchody, parky, protéká zde i jedna řeka a nechybí ani všemožná sportoviště. Přímo za kampusem začínají hory a hustý les, který se postupně mění v džungli. V kopcích je spousta prastarých chrámů, čajových plantáží a nepřeberně snad až kýčovitě malebných zákoutí a výhledů na celou Tchaj-pej.
Studium: Studium probíhá převážně „americkým“ stylem. Většina předmětů vyžaduje neustálou průběžnou přípravu, práci ve skupinkách a zapojování se do diskuzí při hodinách. Učení se celých knížek nazpaměť není obvyklé. Pro absolvování kurzů, a to platí všeobecně pro Tchaj-wan, je potřeba během semestru udělat několik prezentací a odevzdat pár vypracovaných prací na nejrůznější témata. Mně osobně je tento systém daleko bližší. National Chengchi University je navíc nejvíce mezinárodní škola na celém ostrově. Ročně přivítá až na pět set zahraničních studentů. Nabízí proto bohatou škálu předmětů v angličtině. Vlastně každý se zde může rozhodnout, jak svůj pobyt tady stráví. Někdo je v kontaktu jen se studenty z Evropy, a tak jeho pobyt nemusí být mnoho odlišný od toho na některé z evropských univerzit. Někteří studenti zase tráví veškerý svůj čas se studenty místními. Zdokonalují se v čínštině a pronikají do tajů čínské kultury. Zaleží jen a jen na vás, jak si svůj pobyt na NCCU namícháte.
Jazyk: Na Tchaj-wanu je oficiálním jazykem čínština, tady se používá její nejrozšířenější dialekt – mandarínština. Navzdory tomu, že jsem byl před odletem naprostý začátečník, jsem se rozhodl, že si vedle svého studia ekonomie zapíši také kurz čínštiny. NCCU nabízí pro studenty na výměnných pobytech kurzy čínštiny zdarma. To je obrovská výhoda – standardně se za jakýkoliv kurz čínského jazyka platí kdekoliv ve světě nemalý peníz.
Jídlo: Když jídlo, tak v night marketu. Na těchto obrovských veřejných prostranstvích se stovky barev, chutí a vůní slévají v potravinový ráj, z něhož jeden tón zpravidla velmi výrazně vystupuje. „Smradlavé tofu“ – místní specialita. Tento mezi místními obyvateli tak oblíbený a mezi mezinárodními studenty tolik nenáviděný druh tofu je cítit už desítky metrů od stánků, kde se prodává. Menší přemlouvání stojí ochutnávka asijských masových „knedlíků“ či krevet, které trhovkyně v živém stavu vyloví z kádě, zprudka peče na roštu, posléze nůžkami „zastřihne“ a napíchne na špejli. Po třech měsících studijního pobytu stále narážím na pokrmy, které jsem ještě nevyzkoušel. Součástí mého jídelníčku se tu staly věci, na které jsem měl dříve strach se skoro i podívat. Ale po dnech a týdnech nedůvěřivého okukování bude každý z vás zajisté polapen jednou z nejchutnějších kuchyní na světě.
Poznat cizí zemi za takto výhodných podmínek se nám v budoucnu už jen stěží naskytne. Pokud stále ještě váháte, zda jet či nejet studovat na semestr či na dva do zahraničí, tak hoďte veškeré své obavy za hlavu a určitě vyrazte. Jsem si jistý, že toho nebudete litovat. Studium v zahraničí vám otevře oči a možná i mnohé dveře, o kterých jste předtím neměli ani tušení. A navíc čím dále vyjedete a čím odlišnější kulturu země si vybere, tím intenzivnější vaše zážitky budou. Tchaj-wan je země, která vám toto všechno nabízí a navíc vás přivítá s otevřenou náručí.