I když Maďarsko pro něj nebyla ani třetí preferovaná země, kam chtěl jet studovat, Budapešť si přesto hned zamiloval. „Město má úžasnou atmosféru a proti Praze není vůbec turistické. Je to město památek a termálních lázní, ale také nejrůznějších klubů – rozhodně stojí za to navštívit takzvané ruin bary, taková polorozpadlá místa se skvělou atmosférou,“ líčí Matouš, který si maďarské hlavní město mohl vychutnat ještě před epidemií koronaviru.
V Budapešti studoval na Eötvös Loránd University, která má téměř 25 tisíc studentů, řada z nich je přitom z nejrůznějších koutů světa. Zapsal si předměty zaměřující se hlavně na světovou politiku či mezinárodní trestní právo, nejvíc ho ale bavily dva předměty zabývající se leteckým právem a právem vesmíru. „Chvilku jsem také přemýšlel nad kurzem maďarštiny, ale rychle jsem si to rozmyslel. Neznám těžší jazyk,“ směje se student.
Bydlel ve velké vysokoškolské ubytovně, protože mu univerzita, podobně jako dalším výměnným studentům, nepřidělila koleje. „Nakonec to ale bylo super. Měli jsme tam deset pokojů po dvou lidech, čtyři koupelny a kuchyň byla společná. Bydleli tam lidé z celé Evropy, Italové, Bulhaři nebo Belgičani, a byli jsme spolu skoro pořád i ve volném čase. Jedinou nevýhodou byla vysoká cena – padlo na to celé moje stipendium,“ vysvětluje Matouš.
Kromě skvělého studentského života měla Budapešť ještě jednu výhodu – letiště, odkud létá spousta nízkonákladových společností do celé Evropy. Během podzimního semestru se tak Matouš podíval nejen k Balatonu, ale také do Kodaně, švédského Göteborgu a do Řecka, kde navštívil svou spolužačku z brněnských práv, která tam byla také na Erasmu.
Se spolužáky zamířil i do Rumunska. „Další nádherná země, která má neskutečné hory i úchvatnou přírodu a spoustu starých hradů. Jen má člověk pocit, že se vrátil o dvacet let zpátky v čase, a taky je tam všude viditelný velký kontrast mezi chudými a bohatými lidmi.“
V průběhu posledního měsíce na Erasmu ještě Matouš odjel do Brna, kde musel dělat čtyři zkoušky na právnické fakultě, aby nemusel protahovat studium na domovské univerzitě. I když tak měl v lednu trošku náročnější zkouškové a celkem v Brně i Maďarsku absolvoval předměty za 58 kreditů, nakonec vše docela zvládl.
„Za tu námahu to rozhodně stálo. Zahraniční pobyt jsem hrozně dlouho odkládal, protože mě odrazovala administrativa, ale nakonec to vůbec nebylo tak hrozné. Navíc šlo všechno zařídit elektronicky, takže tolik času to zase nezabralo. Trochu teď lituju, že jsem nejel dřív, mohl jsem to stihnout dvakrát,“ směje se student předposledního ročníku. Teď už ho čeká finišování studia a psaní diplomky.