Jaké látky podporující soustředění a paměť věda zná?
Zřejmě míříte ke zprávám o existenci lidově řečeno „chytrých tabletek“, z anglického „Smart Pills“ nebo „Clever Pills“, od nichž se očekává, že po požití zvýší duševní výkon, tedy usnadní myšlení, soustředění na něj a pevný záznam poznaného do paměťových mozkových stop. Věda na tom sice jistě docela intenzivně pracuje, ale musí zatím čelit potížím. A nejsou to jen ony etické, o kterých se mnozí domnívají, že jsou brzdou uvedení již objeveného do širšího užívání. Mám na mysli diskuze o tom, zda by takové látky měly být volně na prodej, čímž by zvýhodňovaly jen bohatší populaci, nebo by dokonce mohly být zneužívány zaměstnavateli, kteří by vyžadovali vyšší a delší pracovní výkony pod jejich vlivem; anebo zda by měly být na předpis jako léky jen tam, kde se dostatečného intelektuálního výkonu nedostává.
To je etická stránka věci. Jaké jsou vědecké zábrany uvedení na trh?
Při vlastním hledání látek, které by odpovídaly očekávání usnadněných kognitivních funkcí, zápolí farmakologie také s tím, že není ještě zcela vyjasněno, jak vlastně přesně náš mozek zajišťuje kognitivní funkce, jako jsou soustředění, učení a paměť. Po dořešení těchto fyziologických parametrů bude pak snazší vyhledat látky, které budou s to svým farmakologickým působením vstupovat do těchto mozkových procesů a podporovat naše kognitivní schopnosti. Uživatelé ISu si mohou o fyziologii kognitivních funkcí živočichů včetně člověka počíst třeba v pěkné diplomové práci nazvané Podstata učení a paměti.
Co už věda ví o působení drog v mozku. Tak se jmenovala popularizační přednáška Alexandry Šulcové, kterou přednesla v rámci Evropského týdne mozku. Foto: Martin Kopáček.
Látky, které jsou v současné době řazeny vědou k těm, jež prokazatelně alespoň do určité míry vykazují příznivý vliv na kognitivní funkce v případě jejich úbytku u nemocných s demencí nejrůznějšího typu, jsou nazývány kognitiva anebo další podpůrná léčiva neurodynamika, starším názvem látky nootropní, které podporují využívání živin a kyslíku mozkovými buňkami. Tato léčiva s sebou nesou i vedlejší nežádoucí účinky a nejsou tak mnoho vyhledávána zdravými osobami jako „chytré tabletky“.
Může na tyto látky vznikat závislost podobně jako třeba na alkohol, cigarety nebo marihuanu?
Budeme-li posuzovat modafinil a metylfenidát, tak obě tyto látky vlastně působí v mozku farmakologicky hodně obdobně jako všechny látky vyvolávající závislost. Zvyšují aktivitu dráhy zodpovědné za nejlibější pocity, a nazývané proto dráhou odměny („reward pathway“). Přenos vzruchů v této dráze zprostředkuje neurotransmiter dopamin a jeho funkce zvyšují právě jmenované látky. Takže ano, hrozí vznik závislosti, zejména pak při opakovaném či chronickém užívání. Je to obdobné jako s ostatními látkami řazenými mezi psychostimulační, jako jsou také extáze, pervitin, kokain a další.
Vámi zmíněná kognitiva také vyvolávají závislost?
O kognitivech a neurodynamikách tolik dokladů, že by vyvolávaly závislost, nemáme a ani jejich vlastní způsob farmakologického působení o tom nevypovídá. Ovlivňují aktivitu jiných receptorových systémů mozku, než je dopaminový, zejména acetylcholinového a excitačních aminokyselin, jako je glutamát. Tyto systémy se podle fyziologických výzkumů výrazně uplatňují právě při regulacích kognitivních funkcí. Na glutamátových receptorech zvaných AMPA působí také ampakiny (např. farampator) určené zatím k léčbě Alzheimerovy choroby a zmiňované rovněž jako potenciální "chytré tablety", které snad i zvyšují hladiny nevových výživových faktorů jako je BDNF ( Brain-Derived Neurotrophic Factor). Zajímavé je, a věda to začíná zkoumat, že lidé s vypěstovanou závislostí rádi například kombinují neurodynamika s užívanou drogou a uvádějí pak zvýšení jejich účinků.
Je rozdíl mezi tím, když si člověk vezme nějakou „chytrou pilulku“ jednorázově a když ji užívá pravidelně?
Opakované nebo až chronické užívání látek, které řadíme k těm psychostimulačním, může způsobit řadu problémů. Mohou to být nežádoucí účinky pociťované (rozladění funkce zažívacího traktu – nevolnost, bolestivé křeče, průjmy), ale také plíživé nežádoucí účinky, například narušení funkcí jater a jiné. Zároveň je však potvrzováno, že může dojít nejen k biochemické, ale i strukturální přestavbě mozkových drah s velmi dlouhodobým nepříznivým dopadem na jejich funkce. Je to předmětem mnoha preklinických i velkých klinických studií. Nerada bych byla pesimistická, ale moc příznivého z nich zatím nevychází, spíše obavy z možných poškození.
Má nežádoucí účinky i dlouhodobé užívání kognitiv?
U kognitiv se mohou projevit nežádoucí účinky bezprostředně nebo rovněž až po opakovaném užívání. U těchto léčiv se dokonce i léčebné účinky projevují až po delší době užívání, stejně jako u neurodynamik. To souvisí se způsobem jejich farmakologického zásahu. Obdobný dopad mají také látky typu potravinových doplňků jako například podávání cholinu nebo sójového lecitinu coby zdroje tvorby neurotransmiteru acetylcholinu, látek zvyšujících aktivitu acetylcholinu zvýšením jeho uvolňování či zlepšujících tvorbu acetylcholinu v nervových buňkách. Ani tyto přístupy se dosud klinicky jednoznačně neprosadily.
Je možné se některou z těchto látek předávkovat?
Ale ano, každým xenobiotikem – látkou tělu cizí, je vlastně možné se předávkováním nepříznivě ovlivnit, byť by to byl třeba jen vitaminový přípravek.
Jak v průměru dlouhý účinek mají tyto látky?
Při jednorázovém užití je to dost různé, záleží to na vlastnostech jednotlivé látky, ale také samozřejmě na podané dávce a způsobu aplikace. U těch, které jsou psychostimulační, lze výrazně oddálit o několik hodin ospalost, a proto jsou vyhledávány například studenty před zkouškou. Jenže mohou zrychlovat tok myšlenek až do pěkného salátu a nastudované je pak chaotické, a pokud snad látka působí ještě v hodině zkoušky, může se to neblaze projevit na neuspořádaném výkonu.
Pokud si třeba ve zkouškovém někdo vezme jako doplňky stravy například lecitin nebo ginkgo, dají se očekávat nějaké výsledky, nebo je to pouze reklamní trik?
Jednoznačně asi neodpovím. Lecitin byl nějakou chvíli středobodem výzkumného zájmu, ale dávky, jež by byly skutečně podpůrné pro acetylcholinové funkce, se pohybovaly příliš vysoko. V listech jinanu dvoulaločného, Ginkgo biloba, bylo identifikováno více než šedesát biologicky aktivních látek, z nichž největší pozornost je věnována terpenoidům, flavonoidům a organickým kyselinám. Dostupné extrakty obsahují směs těchto účinných látek a v dostupných klinických studiích vedených lege artis je jejich účinek u pacientů s lehkými poruchami paměti popisován jako zlepšení krátkodobé paměti a zvýšení pozornosti a vštípivosti do paměti. Které z látek jsou ty nejúčinnější a jak vlastně přesně farmakologicky působí, není známo. Ale jsou tu ještě další výzkumy potvrzující příznivé vlivy přirozených složek nebo potravinových doplňků na paměť a učení. Zatím bychom se možná měli přidržet raději těchto údajů, přinejmenším se jeví být méně nebezpečnými.
O jaké přirozené potravinové doplňky nebo aktivity jde?
Je to dieta bohatá na rybí tuk obsahující omega3 nenasycené mastné kyseliny, na kyselinu listovou, na vitaminy C a E ochraňující naše mozkové buňky před neurotoxickým působením volných radikálů. Je to i kofein, který vykazuje empiricky známé i objektivně potvrzené působení. V poslední době bylo publikováno několik studií potvrzujících příznivý vliv fyzické aktivity, intenzivněji cvičící děti mají ve škole lepší výsledky. Bylo to zjištěno dokonce i u dětí, které trénují paměť tím, že tráví cca dvacet minut denně u počítačových her.
Takže jakási poradna pro nejlepší „chytrou tabletku“ se dnes se mnou, jak vidíte, konat zatím nemůže.