V lednu se díky speciálnímu stipendiu Masarykovy univerzity na podporu běloruských studentů společně přestěhovali za studiem do Brna.
Stipendium od MUNI pokrývá běloruským studentům téměř všechny náklady na život a studium v Česku, a kromě toho jim Masarykova univerzita také odpustila školné, které zahraniční studenti běžně platí za studium v anglicky vyučovaných programech.
„Jsme nesmírně vděční, že nám univerzita dala takovou příležitost, a velmi si toho vážíme. V Brně jsme už druhým semestrem a ze studia na MUNI jsme nadšení, nic takového jsme nečekali. Překvapilo nás moderní zázemí Lékařské fakulty i celého kampusu, ale také vysoká úroveň výuky a skvělí učitelé, kteří nám se vším ochotně pomáhají,“ říká Aryna.
Ještě větším překvapením pro ně ale bylo Simulační centrum Lékařské fakulty (SIMU), které vzniklo díky Evropské unii. Takzvaná cvičná nemocnice napodobuje reálné nemocniční prostředí, kde mohou studenti trénovat běžné postupy i krizové situace. „Zatím jsme tam měli pár vyučovacích hodin a viděli jsme jen hrstku simulačních figurín, ale i tak na nás SIMU udělalo obrovský dojem – je to jedno velké wow,“ popisuje Uladzislau.
Přestože jsou studenti ze studia nadšení, přesun z běloruské univerzity do Brna pro ně nebyl jednoduchý, protože nastupovali přímo do čtvrtého ročníku a ještě k tomu v půlce akademického roku ovlivněného pandemií. Většinu předmětů jim MU sice uznala, ale kromě běžných předmětů si museli zapsat ještě extra předměty navíc, protože v Bělorusku se vyučují až v pozdějších ročnících.
Kromě zpětného dodělávání kurzů měli problém i s angličtinou, kterou ještě před rokem neměli na komunikativní úrovni a museli se ji rychle doučit, stejně jako lékařskou terminologii, protože ji znali jenom v ruštině. Dnes se ale oba bez problémů domluví v angličtině, a dokonce i v češtině – tu totiž potřebují kvůli praxi v nemocnici a komunikaci s českými pacienty.
„Na praxi do nemocnice jsme začali chodit už v jarním semestru, když jsme česky ještě vůbec neuměli. Pacienti na nás ale byli milí a rádi si povídají s cizinci, takže jsme aspoň mohli trénovat a díky stejné jazykové skupině jsme jazyk vcelku rychle pochytili. Naštěstí nám čeština a jejích sedm pádů nedělají takové potíže jako našim zahraničním spolužákům, kteří občas nechápou, jak je možné, že nám ta čeština tak jde,“ směje se Aryna.
Oba medici plánují dokončit studium v příštím akademickém roce a už teď přemýšlejí, na jakou oblast by se chtěli specializovat. Arynu nejvíc láká chirurgie, částečně i proto, že tam její matka pracuje jako zdravotní sestra, takže toto prostředí zná už od malička. „Já uvažuju nad onkologií, psychiatrií a prací praktického lékaře. Ale ještě nevím, není to lehké se rozhodnout,“ říká Uladzislau.
Brno jim za toho tři čtvrtě roku přirostlo k srdci a už si tu dokonce našli i oblíbené kavárny a kamarády z Běloruska i mezi zahraničními studenty. „Je to tady skvělé, sami jsme nečekali, že se nám v Brně bude tak líbit. Uměli bychom si představit, že tady zůstaneme i po studiu, všude je to kousek, Češi jsou skvělí a Česko je nádherná země plná zajímavých míst,“ dodává Aryna.