Do finálového zápasu, který se uskutečnil v polovině prosince v aule Gymnázia Matyáše Lercha, se dostalo jen 120 nejlepších rozdělených do 24 pětičlenných týmů.
Organizátoři, tvoření z velké většiny studenty Masarykovy univerzity, pro úspěšné piškvorkáře přichystali věcné ceny za více než 200 tisíc korun, ale motivace hráčů byla jiná. „Přihlásili jsme se, protože jsme soutěžili už vloni, ale nešťastně jsme vypadli a byli dost zklamaní. Letos jsme měli obrovskou chuť vyhrát,“ vysvětlil Vladimír Nipoti, devatenáctiletý kapitán týmu Best of AG, který se nakonec probojoval dlouhým a vyrovnaným finálovým dnem až k vítězství.
Piškvorky Nipoti hraje na internetu už přes čtyři roky. „Baví mě, že se u nich musí přemýšlet. Nejsou o náhodě, jak si možná většina lidí myslí. Je potřeba promyslet několik tahů dopředu. Zároveň jsou ale poměrně jednoduchou hrou s jednoduchými pravidly a jednoduchým vybavením: tužkou a čtverečkovaným papírem,“ vylíčil kapitán vítězů.
Jak se hraje turnaj v piškvorkách?
V piškvorkách platí, že začínající hráč (pokud neudělá chybu) má stoprocentní jistotu výhry. Teoreticky to prokázal ve své práci nizozemský matematik Victor Aliis, prakticky japonští hráči v 19. a 20. století. Naštěstí pro soutěžící byla ale vyvinuta pravidla, která tuto výhodu začínajícího hráče smazávají. Pro soutěž pIšQworky vybrali pořadatelé systém swap: začínající hráč položí první tři symboly (např. dvě kolečka a jeden křížek) kdekoliv na desce a druhý si vybere, za který chce hrát.