Lukáš, pomocník v kuchyni v Irsku
Lukáš Oujeský je studentem psychologie na fakultě sociálních studií a francouzského jazyka a literatury na filozofické fakultě. Svoje léto se rozhodl už podruhé strávit pracovně v Irsku. V restauraci Nottages v irském městečku Crookhaven pracoval na pozici pomocníka v kuchyni, jeho úkolem bylo umývat nádobí, pomáhat s přípravou dezertů nebo ostatním kolegům s předkrmy a chystat zázemí restaurace. Téměř každý den pracoval 12 hodin, ale na náročnou práci je zvyklý. „Předtím jsem tři a půl roku pracoval v supermarketu v Česku, ale nevyhovoval mi kolektiv. Navíc jsem chtěl aspoň na nějakou dobu žít v zahraničí,“ vysvětlil Lukáš.
Práci si našel tak, že otevřel mapy.cz a hledal v konkrétních městech restaurace, které si následně zadal do vyhledávače a získal kontakt. Takto napsal 100 až 150 restauracím, ale i tak mu vyšla jen jedna nabídka. „S hledáním práce jsem začal moc pozdě, až začátkem května. Většinou se sestavuje tým už v lednu nebo únoru,“ zhodnotil Lukáš. I přes to, že neměl moc volného času a na výlety jezdili s ostatními jen občas, s touto podobou léta je Lukáš spokojený. „Mám z Irska za léto opravdu dost peněz, takže nemusím pak celý rok pracovat,“ dodal. „Díky této práci jsem se naučil být víc samostatný a trochu víc sebevědomý. Navíc jsem jel sám a naprosto do neznáma, takže mi to dodalo obecně dost odvahy a mám takový dobrý vnitřní pocit sám ze sebe, že jsem to dokázal.“
Kateřina, stážistka v Českém rozhlasu Zlín
Studentka žurnalistiky na fakultě sociálních studií a českého jazyka na filozofické fakultě Kateřina Spieglová si chtěla na léto najít brigádu, která je přes týden, protože o víkendech pracuje v kavárně. O hledání stáže tedy ze začátku vůbec neusilovala, teprve totiž dokončila druhý semestr. V dubnu ale při scrollování facebooku zčistajasna narazila na nabídku práce redaktora zpravodajství pro Český rozhlas Zlín. Ihned vyplnila formulář, poslala životopis a napsala krátký motivační dopis o svých prozatímních zkušenostech za první rok studia žurnalistiky. „Přišlo mi to jako skvělá příležitost a brigáda v jednom, která se mi při rozjezdu kariéry rozhodně bude hodit,“ přiblížila Kateřina. V květnu jí zatelefonovali a na začátku června si domluvila schůzku s editorem zpravodajství. Od 1. července nastoupila do zlínského rozhlasu jako externistka.
Kateřina je placená za mluvené výstupy, kterých nemusí být velké množství. „Proto bych řekla, že chodím do rozhlasu spíš dobrovolně. Ale jsem si vědoma toho, že je to pro mě obrovská zkušenost, takže se snažím pracovat alespoň čtyři dny v týdnu,“ vysvětlila. V létě začínala vždy v devět ráno a odcházela, když už pro ni nebyla práce, většinou kolem třetí odpoledne.
Jako stážistka měla nejdřív za úkol psaní krátkých čtených zpráv, po týdnu začala tvořit i zvukové zprávy s respondenty, psala živé vstupy pro místního redaktora a později své zprávy sama i četla. „Měla jsem druhé Vánoce, když jsem se v rádiu poprvé slyšela. Záznam jsem pak samozřejmě poslala všem členům rodiny.“ Kateřina stihla navíc natočit dvě plnohodnotné reportáže, které se také úspěšně odvysílaly. Za svůj největší dosavadní úspěch považuje živý vstup, který zvládla namluvit napoprvé. „Hlavní náplní mojí práce je vyhledávání témat, čtení, psaní, namlouvání, telefonování a hlavně přemýšlení nad opravdu jednoduchou větnou stavbou. Pořád mám v hlavě špetku uměleckého jazyka, který však do ryzího zpravodajství nepatří,“ upřesnila Kateřina. Práci v menší redakci bere jako skvělý začátek do budoucna. „Ve zlínské redakci je přátelská komunita a je tam znát vzájemná podpora mezi novináři. Tím, že je redakce menší, není v ní naštěstí ani takový stres a nátlak,“ doplnila.
Letošní léto nasměrovala Kateřina své výlety jenom po České republice. „Jasně, že bych celé léto nejraději procestovala, ale to bych pak byla bez peněz a bez kariérních zkušeností. Říkám si, že teď zasadím a na sklizeň si ještě pár let počkám. Díky práci ve zlínské redakci jsem navíc objevila mnoho krásných míst, které máme v regionu,“ dodala.
Markéta, vedoucí na dětském táboře
Markéta Hušková, studentka žurnalistiky a psychologie na fakultě sociálních studií léto trávila jako vedoucí na dětském táboře. Předchozí roky jezdila na stejný tábor jako oddílová vedoucí a starala se tak o svou skupinu dětí, letos si ale vyzkoušela roli vedoucí celotáborové hry. „Měla jsem s několika dalšími vedoucími na starosti příběh, který děti provázel celým táborem, a komplexní dílčí hry, v nichž děti soutěžily v týmech mezi sebou,“ doplnila Markéta.
Mimo her pomáhala také s čímkoli, co se zrovna naskytlo – například v kuchyni, při přípravě táboráku nebo plánování výletů. Protože mají všichni vedoucí na táboře odpovědnost za třicet až čtyřicet dětí, jakmile jsou děti vzhůru, jejich práce nepřestává. „Samozřejmě se během dne najdou prostoje, kdy si můžeme odpočinout a sami se pobavit, obecně se ale dá říct, že pracujeme od budíčku do večerky dětí, případně i po večerce, když chystáme program na následující den,“ objasnila Markéta.
Táboru se musí věnovat i během roku. „Jde o shánění nových táborníků, komunikaci s rodiči, účetnictví, pronájmy a další a další papírování.“ Taky příprava celotáborové hry je podle ní velmi náročná a zdlouhavá a vyžaduje plánování dopředu. Nikdo z vedoucích na tomto táboře žádnou finanční odměnu nedostává. Většina tam jezdí už od dětství a přehoupla se z táborníka na vedoucího, takže to dělají nejen proto, že je to baví, ale i z nostalgie a pocitu zodpovědnosti za to, aby tábor dál fungoval. „Rozhodně jsem díky táborům nabyla sebevědomí, co se týče mých organizačních dovedností a schopnosti vést lidi, ať už jde o děti nebo ostatní vedoucí při týmové práci,“ zhodnotila Markéta. „Přestože práce občas bývá více stresující, než jsem si původně myslela, stále mě baví a motivuje dál se táborům věnovat. A to jak díky kolektivu vedoucích, ve kterém se cítím skvěle, tak díky dětem, které s námi na tábor jezdí po mnoho let a opakovaně nás utvrzují v tom, že naše práce má smysl,“ uzavřela. Kromě tábora vyplnila Markéta prázdniny různými akcemi s přáteli či s rodiči – chatařením, výlety po Čechách nebo do zahraničí, oslavami a pikniky. Příští léto chce ladit podobně, na táboře bude jako vedoucí pokračovat.
Pro všechny tři studenty skončily prázdniny začátkem semestru. Zážitky z léta si ale do nového akademického roku ponesou jako něco, co je obohatilo a z čeho mohou během studií i v reálném životě čerpat.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.