Právnická soutěž učí argumentovat i krotit vlastní ego

Napomínají je za to, jak sami sebe prezentují, za špatné vyjadřovací schopnosti, ale v první řadě za slabou argumentaci. Soutěž pro mladé právníky s názvem Willem C. Vis International Commercial Arbitration Moot, v níž se simuluje mezinárodní obchodní arbitráž, je ovšem pro studenty obrovskou školou. „Mají možnost setkat se se stylem práce, který se v Česku i na Slovensku opomíjí. Je určená hlavně pro ty, kteří se chtějí dostat někam dál. Třeba právě k mezinárodním arbitrážím,“ vysvětluje poslání celého klání kouč týmu Právnické fakulty Masarykovy univerzity Slavomír Halla. Jeho celek byl jedním z 260 týmů z celého světa, které se koncem března zúčastnily vídeňského finále celé soutěže.

Přesné výsledky budou družstva znát až koncem dubna, do užšího finále, kam se dostane nejlepších 64, se Brňanům ovšem zatím probojovat nepodařilo. „Zúčastnili jsme se teprve podruhé. Myslím, že do pěti let bychom se měli do finále dostat. To je můj osobní cíl,“ říká Halla.

Že soutěž není nic jednoduchého, dokládá už jen letmé seznámení s pravidly. Studenti se na finále chystají půl roku. V říjnu dostanou zadání fiktivního případu, který je rozdělen na dva argumentační okruhy, hmotný a procesní. Ten hmotný se opírá o mezinárodní kupní smlouvu, která je regulována Vídeňskou úmluvou o mezinárodní koupi zboží. I to je jeden z důvodů, proč se vyvrcholení klání koná právě v rakouské metropoli. Než se soutěžící k finále dostanou, musí sepsat memoranda, která reprezentují obě strany obchodního sporu. Ty pak střídavě zastupují i na vyvrcholení soutěže. Jen s tou změnou, že místo na písemný projev musí vsadit na svoji schopnost obhájit si před mezinárodním tribunálem svoje názory.
A ani to není jen tak. Každý rozhodčí tribunál totiž při arbitráži preferuje jiný přístup. „Němci nebo Francouzi jen sedí a poslouchají a zaměřují se na teoretickou stránku sporu. Naopak Američané nebo Britové se pořád na něco ptají a ve sporu je zajímají fakta,“ přidává obecnou charakteristiku rozhodců jeden z členů týmu Radek Ruban, jenž sám zažil i napomínání za maličkost, jako je výslovnost anglických slovíček january a june.

Podle něj občas není jednoduché už jen usměrnit osmičlenný tým. „Jako právníci jsme každý tak trochu exhibicionista. Každý chtěl na trénincích vždycky říct to svoje, a to nám zabralo nejvíc času. Museli jsme se naučit krotit,“ líčí s úsměvem. Jeho týmový kolega Tomáš Stolina přidává další klady účasti: „Podle mě spočívá největší přínos v tom, že si člověk zkusí písemný i ústní projev v odborném jazyce. Naučí se formulovat odpovědi, ale třeba i takovou věc jako jak kontrolovat svoje tělo při vystoupení. A získá spoustu nových kontaktů.“

Co se kontaktů týče, tak to, že se získat opravdu dají, dokazuje příklad z loňska. Tehdy skončil na druhém místě tým dívek z Indie. Díky tomuto úspěchu pak jedna z nich obdržela nabídku pracovat pro nadnárodní právní kancelář.