Evropská dobrovolná služba je součástí programu Evropské unie s názvem Mládež v akci. Mladí lidé od 18 do 30 let díky ní vyjíždějí do zemí unie a sousedních partnerských zemí, kde pracují jako dobrovolníci v nevládních organizacích či státní správě.
Výhodou je, že nemusí umět jazyk, dělají něco praktického a téměř veškeré náklady dostanou zaplacené. Program hradí cestu tam i zpět, bydlení, stravu a dobrovolník obdrží ještě kapesné. A může si i vybrat, kam a na jak dlouho chce jet. V internetové databázi najde programy od dvou měsíců do jednoho roku. „Od začátku jsem věděl, že chci do Bretaně nebo do Provence, takže jsem vybíral podle toho,“ přibližuje student psychologie.
Jan Kolář procestoval díky evropské dobrovolné službě celou Bretaň a naučil se i francouzsky. Foto: Archiv Jana Koláře.
Ačkoliv pracovní doba dobrovolníka by se podle něj měla pohybovat mezi 30 a 35 hodinami týdně, její skutečná délka nakonec nejvíc závisí na organizaci samotné. „Jsou takové, kde se na docházku hodně hledí, a pak takové, které to neřeší. Moje patřila do té druhé skupiny, ale třeba času na cestování jsem nakonec měl méně, než jsem čekal.“
I tak toho stihl hodně. Procestoval Bretaň, poznal spoustu nových lidí a naučil se obstojně francouzsky. A byť se rád na chvilku zase vrátil do České republiky, seznámil se s několika vlastnostmi Francouzů, které by přenesl i domů. Jedna se projevila třeba v situaci, když stál v obchodě a pokladní se zapovídala se zákazníkem. „V Čechách se vždycky najde někdo, kdo si začne stěžovat, a i já jsem si říkal, co to má znamenat. Ale tamní lidi to nechávalo v klidu, prostě si chvilku počkali,“ dává příklad mladý psycholog, jehož těší, že se v tomto ohledu Francouzům trochu přiblížil. „Sice se ve mně náznak vzteku ozve, ale už se v takové situaci umím uklidnit,“ směje se.