1. Líbí se mi, že si udělám čas, kdy potřebuju, a jsem vlastním pánem. Střední školu jsem neměl rád, protože jsem nesměl mít absence. To sice nemůžu ani na univerzitě, ale můžu si sám všechno naplánovat.
2. Ten pocit po čtyřech nebo šesti hodinách strávených na přednáškách, kdy je člověk úplně mrtvý. Navíc jak mají všichni různé předměty, tak se hůř vytváří parta.
3. Zvykl jsem si docela rychle. Právě díky tomu, že si můžu všechno sám organizovat.
1. Je fajn, že můžu chodit do školy odpoledne. A celkově jsem s tím, co studuju, spokojená. Téměř u všech předmětů mám pocit, že jsou opravdu užitečné a neučím se zbytečnosti, což mi vadilo na střední škole.
2. Ve škole je nás strašně moc, člověk už nemá partu kamarádů, jako měl na střední škole. Nejsme kolektiv, každý jsme sám za sebe.
3. Přechod nakonec nebyl tak drastický, jak každý strašil. Hlavně díky tomu, že jsem si mohla navolit rozvrh a měla jsem o hodně míň hodin než na gymnáziu.
1. Líbí se mi, jakou má fakulta celkově úroveň, i když o tom svědčí i to, že ji hodně lidí nedokončí. Je výborné, jak je všechno nové a dobře vybavené.
2. Na to, jak je škola dobrá, se mi nelíbí, že na některé předměty nejsou skripta. Prostě se nevydávají, je možné se učit jen z prezentací, přednášek nebo knížek v knihovně.
3. Chodil jsem na střední školu změřenou na jazyky, takže mi nevadí, že jsou některé knihy třeba v angličtině. Těžko se sžívám snad jen s tím, kolik mám učení, ale tím si musí každý projít a nějak se s tím poprat.
1. Přístup vyučujících. Jsou neuvěřitelně ochotní, stačí napsat mail a oni do několika hodin, kolikrát i do několika minut se vším ochotně poradí.
2. Moc se mi nelíbí, že vůbec nemáme ústní zkoušky. V sociálních vědách by se podle mě neměly dělat jen písemné zkoušky. Přece jen bychom si měli víc zkoušet i verbální komunikaci.
3. Přišla jsem do úplně jiného světa, všechno začalo fungovat jinak, všichni na mě měli velké nároky a nikdo mi neřekl, co mám jak dělat. Ale je to dobře, člověk se to prostě musí naučit.
1. Jsem z vesnice, takže život ve městě je pro mě něco úplně jiného a baví mě, i když je tady všechno rychlejší. Člověk má pořád kam zajít, s kým se potkat.
2. Pořád ještě jsem se úplně neaklimatizovala. Úroveň oproti střední škole, požadavky, které na nás učitelé kladou, to všechno je mnohem vyšší.
3. Pořád ještě si zvykám na hektický životní styl. Mám pocit, že jenom přejíždím z domu do Brna a zpátky.
1. Pozitivní dojmy převažovaly. Dokázala jsem se osamostatnit a to mi vyhovuje. Líbí se mi také to, jak si můžu sama plánovat čas.
2. Největší problémy jsem měla s ISem. Všechno se dělá přes něj, ale já s informačním systémem doteď kamarádka nejsem.
3. Nejtěžší bylo zvyknout si na to, že jsem na univerzitě sama za sebe. Co si člověk nezařídí a nevyběhá sám, to za něj nikdo jiný neudělá.
1. Jsem Slovák, takže se mi od začátku líbilo, kolik je Slováků v Brně. Nepřipadal jsem si sám. Spoustu nových kamarádů jsem si ale našel i mezi Čechy.
2. Snad jen to, že vysoká škola je časově opravdu náročná. Člověk se do toho musí ponořit a věnovat se škole opravdu intenzivně.
3. V prvních měsících jsem si říkal, že bych se i rád vrátil na střední školu. Nemohl jsem si zvyknout. Ale teď už jsem se na vysokoškolský styl života přepnul a neměnil bych.
1. Celkově vysokoškolský systém a přístup vyučujících. Vždycky jsem slýchal, že na vysoké se ke studentům chovají, jako by byli hloupí, ale já se většinou potkal jen s těmi příjemnými.
2. Dlouho mi trvalo, než jsem si týden rozdělil, abych byl opravdu produktivní. Měl jsem školu tři dny v týdnu, takže jsem dva dny nic nedělal, a to mi vadilo. Efektivně využívat čas jsem se naučil až o zkouškovém.
3. Jsem z Brna, takže kromě toho, co už jsem zmínil, jsem žádné větší problémy neměl.
Radim Komínek, FSpS
1. a 2.: Nemůžu říct, že by mě něco překvapilo. Hraju závodně florbal, hodně spoluhráčů na vysoké škole studovalo nebo studuje, takže jsem dopředu věděl, co mě čeká. Ale i když se něco říká, tak ve skutečnosti je to trošku jinak. Každý si tím musím projít sám.
3. Bydlím kousek za Brnem, takže do školy každý den dojíždím, a proto jsem rád, že jsem si mohl udělat rozvrh podle sebe. Že nemusím vstávat třeba na sedmou jako někteří spolužáci a můžu se ráno vyspat. Na druhou stranu, když jsem měl na střední škole pevně daný režim, tak jsem toho víc stíhal. Teď víc času proflákám.