Oxford se, co se týká nároků na Erasmus studenta, neliší od programů celé řady jiných univerzit. V rámci oboru zde člověk navštěvuje kolem pěti předmětů, a to většinou překladové semináře. Student si však může vybrat i z velké nabídky ostatních oborů, především z předmětů, které nabízí Katedra moderních jazyků a literatur, namátkou přednášky Teorie literatury, Sociolingvistiky nebo Evropského filmu. Kdo pak pohledá více, může narazit i na některou z pravidelných, tzv. otevřených přednášek, na které se nezapisuje a není z nich ani žádný výstup.
Obor jako takový je veden v přátelském duchu, většina seminářů i přednášek probíhá ve skupině maximálně deseti studentů. Mimo docházky na jednotlivé semináře je do studia zahrnutý tzv. tutoriál, každotýdenní setkání s tutorem, při kterém se diskutuje o tématech, která vyvstávají z jednotlivých odevzdaných esejí. Student sám se takto svobodně rozhoduje, na co se při svém studiu zaměří, a rozšiřuje si obzory nad rámec povinných předmětů.
Univerzitní prostředí tu nabízí spoustu možností, ať už v rámci osobního studia nebo čilé sociální interakce. Zahraniční studenti se automaticky stávají členy jedné z pětadvaceti univerzitních „college“. Tento krok nabízí snad nejintenzivnější prostor pro navázání kontaktů s ostatními studenty a možnost účastnit se různých akcí, které se v rámci školního roku dějí. Člověk tak může navštěvovat filmové večery, zajít na některou z pravidelných společných úterních večeří, popřípadě se stát na pár měsíců členem kolejního sportovního týmu (nejen pro veslaře a ragbisty). Na tomto místě se hodí připomenout, že na rozdíl od jiných Erasmus pobytů se opravdu hodí přibalit minimálně jedny společenské šaty (v případě pánů oblek) a pár elegantnějších kousků oblečení. Oficiální akce pořádané v univerzitních prostorách jistou kulturu oblékání vyžadují, u pravidelných úterních večeří je vyžadován tzv. sub-fusc (vzpomeňte na černé hábity z filmové série Harryho Pottera).
Město samotné lze rozdělit na dvě části. Unikátnímu středověkému centru s obrovským množstvím univerzitních budov a nepravidelnou sítí ulic podlehne každý, ať už romantik nebo fotograf amatér. Houfy turistů se na ulicích střetávají s běžnými studenty, spěchajícími – zpravidla na kolech – do školních budov a knihoven. Když vás omrzí všudypřítomná akademická atmosféra, stačí přejít Magdalen Bridge a za řekou se ocitnete se v jiném světě. Dlouhá Cowley Street, ulice plná „pubů“ a klubů, roztodivných restaurací a indických obchodů, kde svoje místo má i polský obchod s kofolou a tatrankami nebo slovenská restaurace Moya, je živelnou čtvrtí a domovem mnoha studentů, dávajících často přednost soukromému bydlení před kolejním, které je ve většině případů dražší.
Pokud vás koloběh škola – hospoda – škola omrzí, snadno načerpáte energii v přírodě. Buďto procházkou místními univerzitními parky, nebo pěší túrou podél řeky Issis protékající Oxfordem. Další variantou je návštěva nedalekého Port Meadow, původně luk a mokřin, kde se ocitnete na prahu typického anglického venkova.
Se svojí centrální polohou je Oxford ideálním výchozím bodem pro výlety nejen po celé Anglii, ale i Skotsku. S využitím tzv. FunFare jízdenek se lze za hodinu a půl dostat do centra Londýna a neutratit za zpáteční jízdenku více než za jeden cider v pubu. Ve zvládnutelném dosahu je i další univerzitní město Cambridge nebo původní římské lázeňské město Bath. Pro mnohé ne tolik atraktivní, avšak pro nás jeden z velmi silných výletních zážitků, byl i Birmingham s bonusem v podobě slavného projektu Jana Kaplického Selfridges. Kdo dostane chuť si zaplavat, může se pak vydat k moři do Brightonu. Cestovatelské vášni se meze nekladou, pokud vás omrzí Anglie jako taková, lze zaletět třeba do Glasgow, Edinburghu nebo Dublinu. Tak tomu teda říkám cider!
studentky bohemistiky FF MU