Čára, rozjezd, šalinkarta. Slova, která během života v Brně budete více či méně hojně používat. Nemyslí se tím ale kostrbatý pokus o přímku, ani součást řízení motorových vozidel a ani... co že je to třetí slovo?
Čárov(n)é hodiny
Pokud jste už stihli poznat pár spolužáků a vyrazili jste do ulic, nejspíš jste se potkali na Čáře, neboli na rohu České a Joštovy ulice. Pokud ne, věřte, že „pod hodinama“ budete mít sraz ještě tolikrát, že vás to nebude bavit počítat. Nejen, že všichni ví, kde to je, jezdí tudy také osm ze třinácti šalin, ale navíc odtud máte všude blízko (pokud tedy neplánujete strávit večer u spolužáků na privátě v Žebětíně).
Ať se z České vydáte pěšky kterýmkoliv směrem, do deseti minut chůze potkáte mnoho hospůdek, klubů, čajoven, není to daleko ani do kina nebo divadla.
Pokud si ovšem dáte sraz v celou (a nemyslíte tím druhou hodinu ranní), riskujete, že své společníky v davu čekatelů nenajdete. Řešením může být specifický čas setkání (19:47), specifické určení místa setkání (deset průměrně dlouhých kroků severovýchodním směrem od hodin) nebo reflexní vesta.
Může se ale stát, že si ve vaší oblíbené hospůdce v centru nebudete mít kde sednout. Pokud tedy do slíbených deseti minut nenajdete volné místo k sezení, sedněte na nejbližší šalinu (čti tramvaj) a zkuste se těch deset minut svézt třeba směrem po Veveří. Koncentrace podniků pro dlouhé zimní večery sice bude nižší, ovšem taky v nich najdete méně lidí, kteří vám sedí na místě.
A abyste se nemuseli pokaždé rozmýšlet nad kupováním lístku na šalinu, opravdu se vyplatí vystát si na začátku semestru frontu na zmiňovanou šalinkartu neboli tramvajenku, lítačku či jak jste zvyklí předplatní jízdence říkat (pozn. obecně se vyplatí trochu naučit, jak se v Brně vlastně mluví). Pokud navíc na víkendy domů jezdíte linkou „ídéesjéemká“, ušetříte dvě zóny za jízdenku na vlak.
Rozjezdy pro hvězdy
Na nočním tahu se nemusíte omezovat posledním autobusem v jedenáct. Každou celou hodinu (a v noci před nepracovním dnem dokonce každou půlhodinu) se na Hlavním nádraží potká a znovu se z něj rozjede jedenáct nočních autobusů (všeobecně proto známých jako rozjezdy), které prošpikovávají Brno křížem krážem. Takže i z té soukromé párty v Žebětíně se lehce dostanete do vlastní postele.
A co víc, rozjezdy na sebe na Hlaváku čekají, takže můžete v klidu přestoupit na správný autobus i v případě, že zrovna váš řidič zabloudí. Většinou ale budete mít na přestup tolik času, že vám zbude pár minut i na případné občerstvení v asijském non-stopu.
A když se náhodou nebudete moci probrat na ranní cviko, které jako naschvál začíná v osm, vezměte cestu do učebny oklikou třeba přes Krmítko. Místo ptačího zobu vám uvaří kafe i do vlastního hrníčku a budete-li mít chuť k jídlu, dostanete i tousty. A to všechno přímo ve škole (tedy alespoň na čtyřech vyvolených fakultách) a za ceny veskrze studentské.
Čím rychleji se zorientujete v novém, tím dřív budete moci vychutnávat plnými doušky studentská léta. Brno toho studentům nabízí spoustu. Není to totiž jen tak nějaké město, Brno se dá žít...
