Religionistický filmový klub odstartoval podzimní semestr vskutku hvězdně. První říjnové promítání bylo totiž věnováno náboženství poněkud kurióznímu. Jednalo se o tzv. Jediismus - směr, který vychází z filozofie z filmové série Hvězdné války.
Od úspěšného filmu k náboženství
Trilogie Hvězdné války zaznamenala na konci 70. a na začátku 80. let minulého století masivní ohlas u diváků a stala se mimo jiné přelomovým dílem v oblasti fanouškovství a také merchandisingu, který rozšiřuje hranice filmu za plátna kin vytvářením doplňkových předmětů, např. figurek, triček apod. Na začátku nového tisíciletí pak byly natočeny další tři díly, které dějově předcházely původní sérii.
Jediové jsou ve filmech příslušníci rytířského řádu, kteří ovládají mystickou Sílu, jež jim propůjčuje psionické schopnosti. Nápad překročil hranice fiktivního světa a Jediismus je dnes i reálné náboženství s několika sty tisíci registrovaných příznivců na celém světě. Celá myšlenka proto u řady lidi vyvolává posměch či aspoň úsměv.
Obecenstvo Religionistického filmového klubu na tom nebylo jinak. Již při promítání prvního dokumentu At Home with the Jedi, který byl krátkým portrétem komunity Jediů z Walesu, se z jejich řad ozýval smích.
Zesměšnění v pořadu Ta naše povaha česká
Nutno ale podotknout, že ačkoliv některé záběry byly komické, např. když jednomu ze zakladatelů církve Jedi začal při souboji stávkovat jeho světelný meč, působil anglický dokument daleko serióznějším dojmem, než následný český medailonek z cyklu České televize Ta naše povaha česká. Ten se zaměřoval na dvojici mladíků, kteří se snažili sehnat 300 podpisů potřebných k zaregistrování církevní společnosti, a dále na konkrétní následovníky tohoto vyznání.
Autoři dokumentu již od počátku přistupovali k protagonistům s jasným despektem a zjevným záměrem bylo zesměšnit jejich názory. K tomu si často vypomáhali prvoplánově ztrapňujícími záběry (např. dlouhý detail na přešlapující slepice před domem jednoho z Jediistů) a v jedné scéně kamera dokonce zabírala dokumentaristu, který během rozhovoru s jedním z věřících propukl ve smích.
K vážnosti dokumentu ovšem nepřispívali ani samotní aktéři. Jednalo se veskrze o mladíky, kteří o své víře mluvili nejistě a působili dojmem, že se skrze toto hnutí snaží spíše zviditelnit, nebo se alespoň k něčemu nevšednímu přidružit, než že by myšlení Jediů skutečně porozuměli a chtěli jej následovat.
Učebnou se po většinu času rozléhal smích a následné výkřiky při diskuzi v duchu: „Já bych se jim taky podepsal!“ dávaly jasně najevo, že studenti nebrali ideály českých Jediistů nijak vážně.
Informačně nejobjektivnějším a nejpoučnějším pak byl krátký výstup doktoranda ústavu religionistky Martina Tomeše, který se tímto tématem zabývá ve své dizertační práci a stručně a srozumitelně uvedl základní aspekty problematiky.
V Česku však Jediismus zřejmě mnoho příznivců nemá - následovníkům učení Jedi z pořadu Ta naše povaha česká se doposud nepodařilo sehnat ani oněch 300 podpisů. Možná se jim to jednou v nějaké předaleké galaxii podaří. Nechť je provází Síla!
