Touha pomáhat lidem, láska k dětem i povinná praxe přivedly Kristýnu Marsovou, studentku třetího ročníku fakulty sociálních studií, k dobrovolnictví v občanském sdružení Ratolest Brno. Dobrý pocit a získané zkušenosti jí bohatě vynahrazují obětovaný čas. „Myslím, že spousta lidí by chtěla dělat něco dobrého, ale neví o vhodné příležitosti,“ míní Kristýna. To by ovšem mohlo změnit Dobrovolnické centrum a kampaň Motýlí efekt, zaměřená na podporu dobrovolnictví.
Jak jste se dostala právě k Ratolesti?
Studuju psychologii a sociální práci, kde musíme mít povinnou praxi. Naše katedra má smlouvy s různými organizacemi a jednou z nich byla právě Ratolest, která se zaměřuje na práci se sociálně slabými rodinami. V Ratolesti jsem nakonec zůstala víc než ten jeden povinný semestr a dobrovolnictví se věnuju už rok a půl.
Co konkrétně máte na starosti?
Služba se jmenuje Sociálně-aktivizační program, takzvaný SAP, kde se pracuje se sociálně slabými rodinami, některým dětem z těchto rodin je pak přidělený dobrovolník. Já už se rok a půl scházím s dvanáctiletým Kubou.
Co dobrovolník takovým dětem může poskytnout?
Děti ze sociálně slabých rodin například často nechodí do kroužků. Úkolem dobrovolníků je naučit je smysluplně trávit volný čas, ale v jejich světě, tedy bez peněz. Našim cílem je, aby se nepoflakovali po ulici, kde se snadno mohou dostat do špatné party nebo k drogám, ale aby si našli kamarády a věděli, kam zajít, aniž by je to nutně muselo něco stát. Pomáháme jim i s takovými praktickými záležitostmi jako vyřízení šalinkarty, u deváťáků to je třeba i pomoc s výběrem učňáku nebo střední školy.
Co vám dobrovolnictví dává?
Pro mě je důležité vědět, že někomu pomáhám, a to naopak dává dobrý pocit mně. Děti nemůžou za to, do jakých podmínek se narodily. A i když posílám peníze na UNICEF, je nenahraditelné tu práci dělat sama. Na vlastní oči tak vidím, že jsem někomu pomohla. Ne, že bych si myslela, že Kubovi změním život, ale snad jsem mu jej aspoň zpestřila a něco ho naučila. I když jsou to malé krůčky, člověk si jich musí vážit. Je to taková škola života.
Dostala jste se jako dobrovolník někdy do problémů?
Jednou ode mě chtěla matka dětí půjčit peníze, aby mohla dětem koupit boty, nebo po mně chtěla, abych jí koupila cigarety.
Jak na takové žádosti reagovat?
Trochu jsem se bála, protože může nastat spousta problematických situací. Naštěstí se mi to povedlo slušně odmítnout.
Kolik dobrovolnictví zabere času?
Podle pravidel Ratolesti máme s dětmi trávit jedno odpoledne v týdnu. Někdy si ale za tu dobu nestihneme ani popovídat, takže místo dvou hodin jsme spolu třeba tři nebo čtyři. Je to tedy často víc. Na druhou stranu pro mě je to čas strávený opravdu příjemně.
Jak je možné stát se dobrovolníkem?
Před nedávnem vzniklo Dobrovolnické centrum, které sice funguje pod Ratolestí, ale sdružuje i jiné dobrovolnické organizace. Kdokoliv může přijít, říct, co by zhruba chtěl dělat, a v centru mu nabídnou možnosti, ze kterých si pak může vybrat. Pak projde speciálním školením dobrovolníků a také té konkrétní organizace a je z něj dobrovolník.
Spousta lidí by se určitě zapojila, ale neví o tom.
To by ale měla změnit kampaň na podporu dobrovolnictví Motýlí efekt, která stojí na myšlence, že když motýl mávne křídly, tak na druhé straně zeměkoule to může způsobit vichřici. V dobrovolnictví to znamená, že když člověk věnuje pár hodin týdně někomu jinému, může tím způsobit velké změny. Žádná pomoc nepřijde nazmar a dobrovolníka to vlastně nemusí stát ani moc úsilí.