Norsko je krajina větru, deště a mlžných oparů, na druhou stranu, stanete-li na vrcholcích zdejších hor, získáte pocit, že těmto rozmarům místního podnebí dokážete sami poroučet. O Bergenu, druhém největším městě země, to platí zvlášť. Ačkoliv tu existuje málo dní, kdy by nezapršelo, během vyjasněného počasí stačí vyběhnout na jeden ze sedmi vrcholků, které město obklopují, a dostane se vám zadostiučinění. Z ptačí perspektivy hledíte na jedno z nejkrásnějších měst severu plné barevných hrázděných domků a mořských zátok.
I přes fjordy a uzavření v horách mi Bergen v mnohém připomínal Brno. Je to také druhé největší a zároveň studijní město, ve kterém se mluví trochu odlišným jazykem, než ve zbylé části země. Kromě toho se kousek od mé zdejší fakulty tyčí červený kostel, který se velmi podobá tomu brněnskému v blízkosti fakulty sociálních studií.
Vysoké norské ceny = trochu jiný studentský život
Do Norska jsem se vydala na studijní pobyt, abych prozkoumala, jaké to je, pobývat delší dobu v krajině s celosvětově nejlepšími podmínkami pro život. Základním a nepříliš překvapivým zjištěním bylo, že namísto na kvalitě života se můj pobyt podepíše především na stavu bankovního konta. Norsko je nesmírně drahá země, a pokud tato informace místním domorodcům už neleze ušima, usmějí se a řeknou, že pro ně je to vlastně skvělé, protože kamkoliv na světě cestují, tam je levněji.
Vánoční večírek a kořistnické touhy
Zároveň se tu u každého obnažují kořistnické touhy, čímž rychle padají národní stereotypy o nenasytnosti jako výsadě Čechů. Ukázalo se to například během vánoční večeře, která byla pro nás zahraniční studenty organizována v polovině listopadu, abychom nasáli něco z norských vánočních tradic předtím, než se na svátky rozletíme po zeměkouli do svých domovů.
Studenti v oblecích a studentky ve večerních róbách se sešli v luxusní restauraci, kde se za doprovodu vánočních koled, znějících z nástrojů přítomných houslistů, mimo jiné dozvěděli, že nejoblíbenější norskou štědrovečerní aktivitou je sledování pohádky Tre nøtter for Askepott neboli české kultovní Popelky.
Hlavní chod večeře se na samoobslužném stole ještě stihl rovnoměrně rozdělit mezi strávníky, zejména proto, že se servírovala jehněčí žebra, což někteří zjistili až na místě a jakožto nevelcí fanoušci tohoto druhu masa se o něj neprali s dostatečnou vervou. O to větší smršť následovala při dezertu, jehož jedna součást byla pryč po náletu prvních třiceti lidí. Návštěvníků byla minimálně stovka a vánoční atmosféře to příliš nepřidalo.
Studijní zážitek: psaní testu ručně
Co se týče studia, ani to není pohádka z kroniky bezstarostného Erasmáka. Kurzy jsou na univerzitě vyučované často blokově, takže některé i třikrát týdně a Norové mluví anglicky jako rodilí mluvčí, tudíž si na seminářích připadáte jako chudí příbuzní s východoevropským přízvukem.
Na konci výuky na vás většinou navíc čeká dlouhá psaná zkouška. Měla jsem tu smůlu, že jsem si vybrala kurz s tou nejdelší variantou. Napsat ručně osmihodinovou zkoušku, tomu se asi vyrovnají málokteré studijní zážitky z jiných zemí. Ale prý se tu již zformovalo hnutí za psaní zkoušek na počítači. Aspoň v něčem jsme u nás napřed.
Autorka je studentkou Fakulty sociálních studií MU
