Co vás vlastně přivedlo k tomu připravovat takové akce?
Dřív jsem byl v turistickém oddíle, spolupracuju s Instruktory Brno na řadě soutěží a různé organizování mám tak trochu v krvi. Je to prostě věc, která mě baví, a pokud jde o akce pro středoškoláky, dobře to sedí k tomu, že na univerzitě pracuju.
Pro úspěšné řešitele korespondenčních seminářů připravujete soustředění. Jak to vypadá?
Hlavní část programu věnujeme popularizační vědě. Měli jsme třeba blok o studiu na univerzitě, což děcka moc zajímalo. Ale nabízíme samozřejmě i oddechové aktivity. Hráli jsme mimo jiné hru nazvanou Show Science, kde jsme simulovali proces získávání grantů. Studenti psali články, připravovali prezentace a dělali si z toho i trochu srandu. Myslím, že taková zážitková pedagogika je nejlepší.
Co je vlastně cílem takových akcí?
Cílů je několik. Jednak se středoškoláci dozvědí něco nového, trochu potrápí mozek a může to pro ně taky být dobrá příprava na různé olympiády. A pak je to trénink těch, kteří vše organizují – tedy studentů univerzity. Zároveň se snažíme středoškoláky přivést do kontaktu s jejich případnou budoucí alma mater. To je asi nejvýraznější u další akce nazvané Intersob – tedy Interdisciplinární soutěže Brno, což je jednodenní soutěž s nejrůznějšími logickými úkoly spojenými s pobíháním po univerzitě a po Brně.
Pracujeme vesměs s talentovanými studenty a právě podobné akce je mohou přesvědčit, aby sem přišli a zapojili se do nějaké aktivní činnosti. Máme tady třeba jednoho studenta, který byl ještě vloni účastník korespondenčního semináře, dostal se na univerzitu a teď už je spoluorganizátorem dalšího ročníku a zapojuje se i do dalších aktivit na fakultě. Vidím smysl v tom, že můžeme usnadnit přechod na univerzitu.
Podle ohlasů je Intersob dost úspěšný. Neplánujete během roku nějaké další podobné akce?
Jsou takové mlhavé plány, že se udělá ještě něco podobného Intersobu na podzim – třeba abychom zachytili účastníky prvních sad korespondenčních seminářů, protože nám jich řada odpadne. Ale to je ve hvězdách. Je toho už hodně a jde také o peníze. Jsme závislí na grantech a zatím bychom hlavně rádi udrželi to, co máme.
Vy se ale neomezujete jen na akce pro středoškoláky a pořádáte i soutěž pro studenty na Fakultě informatiky. O co přesně jde?
Soutěž se jmenuje FIbot a zatím se konaly čtyři ročníky. Letošní čtvrtý probíhal experimentálně jen jeden den během Dies academicus. Soutěžící měli přesně 24 hodin na to, aby naprogramovali řešení podle mého zadání. V minulých ročnících šlo o virtuální roboty, kteří se měli nějak pohybovat a plnit určitý úkol. Letos byla zadáním dražba.
Jak si to představit?
Existoval čtverečkovaný plán a dražila se jednotlivá políčka. Všichni měli na začátku určitý finanční obnos a políčko koupil ten, kdo nabídl nejvíc. Cílem programu, který měli soutěžící připravit, bylo skoupit co největší souvislé území.
Zbývá vám vůbec nějaký volný čas?
Letos jsem si udělal radost a byl jsem v Rumunsku. Jezdím tam pravidelně. Ono se nejedná o krásu typu: tady si stoupněte a udělejte fotku, ale člověk se zdravě unaví a hlava si odpočine. To mám rád.
Není Rumunsko už trochu přelidněné turisty?
Empirický zákon říká, že počet lidí klesá kvadraticky se vzdáleností od snadných přístupových bodů (směje se). Takže když si dobře vyberete, tak opravdu celý den jdete, všude kolem vás jsou krásné vysoké hory a nikde ani noha.