Domov je Slovensko, říká Maďarka

Zvláštní život mají studenti, kteří se hlásí k maďarské menšině v Brně. Střídavě žijí ve svém univerzitním městě a na Slovensku. Ano, správně. Ne v Maďarsku, ale na Slovensku. K minoritě se řadí doma i ve škole, ale necítí se tím být nijak znevýhodněni, čímž trochu vyvracejí běžný český pohled na menšiny. I to je však jeden z cílů festivalu Brněnské menšiny, který pořádají studenti Fakulty sociálních studií.

Právě oni zorganizovali i maďarský večer, který se konal 25. listopadu v atriu jejich domovské fakulty. Školními chodbami zněly maďarské písně a cinkot sklenic s tamějším vínem. Návštěvníci viděli tradiční tance včetně čardáše a ochutnali třeba typickou maďarskou klobásu. V první řadě však šlo o to, přiblížit život Maďarů v Brně.

Studenti ze země kořeněných jídel se sdružují ve spolku KAFEDIK, v současné době je jich dvě stě dvacet dva. „Ačkoliv jsme maďarský spolek, tak 99,9 procenta našich členů jsou slovenští občané, kteří se hlásí k maďarské národnosti,“ říká jeden ze členů Gregor T. Kovács.
To je také případ Henriety Mikleové, studentky Fakulty informatiky, jež žije na jižním Slovensku. Všichni v její rodině jsou Maďaři, rodiče i prarodiče. „Neznám nikoho, kdo by byl Slovák. Mluvíme mezi sebou v maďarštině, přemýšlím v maďarštině i sny se mi zdají maďarské. Ale jako domov vnímám Slovensko,“ přibližuje Mikleová.

Nikde, kde se pohybuje, nezažívá pocity majoritního občana. Doma i v Brně se řadí k menšině. „Určitě ale necítím nějakou nevraživost, mám plno kamarádů mezi Slováky a nikdy jsem se svojí maďarskou národností neměla žádný problém,“ ohrazuje se proti stereotypnímu vnímání menšin Mikleová.

Nabourává tím i vžitý obraz, který se v Češích o maďarsko-slovenských vztazích zakořenil kvůli médiím. Ta vytvářejí dojem malé války mezi oběma státy, píší o extremistech na obou stranách, kterým se daří podněcovat nenávist, hořících vlajkách a silných výrocích z úst politiků. „Ve svém okolí určitě nevnímám, že by vůči sobě Maďaři a Slováci cítili nějakou nevraživost. Vyvolává to jenom pár lidí a někteří politici, kterým se to hodí do programu. Samotnou už mě to unavuje. Snad to brzy skončí, “ doufá mladá informatička.

Svůj život v nejbližších letech ovšem spojí spíš s Brnem. Se svým oborem se doma příliš neuplatní. „Určitě se chci po škole vrátit na Slovensko, ale teď bych tam ještě asi nedostala práci. Proto tady chci nejdřív nasbírat zkušenosti a pak si najít zaměstnání, které bych mohla vykonávat z domu. To je velký výhoda našeho oboru,“ pochvaluje si Mikleová.