Svůj klukovský sen podniknout cestu kolem světa dokončili v polovině května dva absolventi Masarykovy univerzity, když se svým cestami ošlehaným embéčkem dorazili na náměstí v Olomouci. Bratranci Michal Vičar a Martin Beťko za osm měsíců urazili téměř 36 700 kilometrů, zdolali čtyři světadíly a podívali se při tom do dvaadvaceti zemí.

 

Na začátku byl spontánní nápad, na konci je obrovská spousta zážitků, které, jak přiznává Beťko, je zatím ještě těžké shrnovat do nějaký závěrů. „Viděli a zažili jsme toho hrozně moc, takže dát si všechno dohromady a vidět to s určitým odstupem bude ještě chvíli trvat,“ říká Beťko. „Člověk musí přemýšlet, co dál. Po splněném snu zůstane spoustu prostoru, který je potřeba něčím vyplnit,“ svěřuje se Beťko, kterého teď čeká na Fakultě sociálních studií dopsání magisterské diplomové práce a shánění práce, aby se co nejdřív zbavil dluhů, které cestovatelům po výpravě zbyly.

„Asi dvě třetiny nákladů jsme pokryli sponzorskými penězi, zbytek jsme si popůjčovali. Já sám momentálně dlužím asi 150 tisíc, takže to vidím aspoň tak na rok splácení. Určitě ale ničeho nelituju, stálo to za to,“ usmívá se Beťko. Pomoct splatit dluhy by měl i aukční prodej embéčka oblepeného nálepkami sponzorů a pokrytého podpisy lidí z celého světa. Začátkem června už získalo svého nového majitele.
Volbu legendární škodovky jako dopravního prostředku Beťko i zpětně hodnotí dobře, a kdyby jel znovu, vybral by stejně. „Auto se kazilo přesně tak, jak jsme čekali, že se kazit bude. Myslím, že s novým autem by to dopadlo úplně stejně,“ vypráví Beťko. Foto: Archiv M. Vičara a M. Beťka.

Volbu legendární škodovky jako dopravního prostředku na cestu kolem světa Beťko i zpětně hodnotí dobře, a kdyby jel znovu, vybral by stejně. „Auto se kazilo přesně tak, jak jsme čekali, že se kazit bude. Myslím, že s novým autem by to dopadlo úplně stejně – i se závodními tlumiči se nám stalo, že nám jeden tlumič třeba prorazil spodní nápravu,“ vypráví Beťko. Auto dokonce přežilo jednu velkou poruchu ve Venezuele, kde cestovatelům selhaly brzdy. „Jsou to asi tři vteřiny mého života, které mám hodně zapsané v paměti. Rychle jsem se rozhodoval, co udělat, a řešil ne, jestli havarovat, ale do čeho,“ vzpomíná Beťko na jeden ze zásadních momentů výpravy, který naštěstí neznamenal konec cesty.

Cesta kolem světa ale podle Beťka přinesla hlavně spoustu pozitivních zážitků. „Kdybych si měl na základě mezilidských vztahů vybrat ze zemí, které jsme viděli, kde žít, asi bych zvolil Rusko,“ říká Beťko. „Je tam opravdu hodně lidí rozprostřených v rozlehlé krajině, která je velmi divoká, a všichni jsou proto zvyklí si pomáhat a jsou velmi srdeční. Setkali jsme se s tím, že by nám dali i z toho posledního, co měli,“ vysvětluje cestovatel, ale dodává, že doma je přece jenom doma. „Když jsme jeli poslední kilometry po Česku, už jsme si říkali, jaká je to bomba,“ uzavírá.