Úspěšně vystudovat je jedna věc a najít uplatnění druhá. Nový pětidílný seriál nazvaný Moje kariéra se zaměří na dovednosti, které si ve škole běžně neosvojíte, ale mohou být pro získání zaměstnání klíčové. V prvním díle se zaměříme na asertivitu. Ta patří mezi základní komunikační dovednosti, které použijete nejen v práci, ale i v každodenním životě na ulici nebo v obchodě.
Oproti běžným představám nejde o nic, co by bylo jakkoliv blízké agresivitě, naopak asertivní člověk jedná s respektem k sobě a k druhým. „Do konfliktní komunikace vstupuje ne s cílem vyhrát, ale přispět k řešení. Je to člověk, který zná svou hodnotu, jedním z jeho cílů je spolupráce a konflikty přijímá jako součást života, ne jako tragédii,“ vysvětluje psycholožka z fakulty sociálních studií Miroslava Štěpánková.
Takové chování vede k rovnováze. Ze střetu názorů pak nikdo neodchází jako poražený a všichni jsou do jisté míry spokojení. „Být asertivní totiž znamená také zachovat chladnou hlavu, nenechat se vyprovokovat nebo vmanipulovat do nefér hry a zároveň umět si říci o svoje potřeby a nezraňujícím způsobem odmítnout nebo komunikovat výtku či nesouhlas,“ vyjmenovává Štěpánková.
Výsledkem je pak sebeprosazení bez potlačení potřeb dalších a rozvoj spolupráce. Jak ale na to? Podle Štěpánkové je důležitou zásadou v asertivním jednání autentičnost – nezakrývání pocitů, dojmů, dávání zpětné vazby a říkání si o ni. „Vypíchnout nějakou konkrétní zaručeně účinnou techniku je těžké. I ta nejdokonalejší nezaručuje úspěch, pokud bude používána neobratně,“ říká psycholožka.
Co si počít v případě, kdy dojde ke sporu? Mezi osvědčené patří techniky aktivního naslouchání, jakou je já-sdělení, zrcadlení pocitů, parafrázování nebo shrnutí. Ilustrační foto: Martin Kopáček.
Co si počít v případě, kdy dojde ke sporu? Mezi osvědčené patří techniky aktivního naslouchání, jakou je já-sdělení, zrcadlení pocitů, parafrázování nebo shrnutí. Já-sdělení spočívají v prostém sdělení vlastních pocitů a postojů. Zrcadlení pocitů zase poskytuje zpětnou vazbu – posluchač vyjadřuje základní emoce mluvčího a projevuje porozumění tomu, co mluvčí cítí. A jak reagovat, když konflikt vyústí v hněv? Štěpánková radí v hněvu nic neřešit, počkat až dojde k uklidnění. „Pomoci může, že člověku, který se hněvá, vyjádříme pochopení. Takovou větou můžeme vzít vítr z plachet, ale hlavně otevřít prostor pro další komunikaci.“
Manipulace
Na opačném pólu než asertivita stojí manipulativní chování. Rozpoznat manipulátora nebo dokonce rozpoznat, že člověk je sám manipulátorem, ale nemusí být vůbec snadné. „Manipulátor často vzbuzuje pocity viny, komunikuje přes třetí osobu, je nečitelný, mění často názory, neříká pravdu, může být sebestředný nebo je přesvědčen o své pravdě,“ vyjmenovává některé charakteristiky psycholožka Štěpánková.
Jak se manipulaci bránit? Někdy se mluví o tzv. asertivních právech, jejichž uvědomění si má zabránit jak tomu být manipulován, tak být manipulátorem. Základní je právo sám posuzovat vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně zodpovědný. To v kostce řečeno naznačuje, že každý má svou hlavu a zodpovídá se především sám sobě.
Dalším z uváděných práv je např. právo být nezávislý na dobré vůli a mínění jiných. Právě neuvědomování si této skutečnosti brání řadě lidí říkat: „Ne“. Pro zdravou lidskou komunikaci je ale nutné umět odmítat. Štěpánková radí hlídat si osobní hranice. „Vyplatí se vstupovat do komunikace sebevědomě, ne s tím, že boj je prohrán. Není to ale lehké, obzvlášť když má manipulátor velkou moc. Pak je dobré znát svá práva,“ vysvětluje psycholožka.