Každý pobyt v zahraničí je pro člověka výzvou. Pokud se ji rozhodnete přijmout, čeká na vás nejen spousta počátečních zmatků, ale i hodně nových zkušeností, přátel a zážitků. Díky programu Erasmus-stage mají možnost prověřit své znalosti v pracovním prostředí jiných zemí i studenti MU. Sama za sebe mohu potvrdit, že je to zkušenost k nezaplacení.
Jako všichni studenti druhého ročníku navazujícího česko-francouzského magisterského programu Veřejná správa na ekonomicko-správní fakultě jsem na konci léta loňského roku i já sbalila kufry a vydala se vstříc novému světu. Čekala mě tříměsíční stáž v Regionálním ředitelství pro kulturní záležitosti v Rennes, hlavním městě francouzského regionu Bretaň.
Tušila jsem, co mě asi čeká, ale stejně jsem se neubránila myšlenkám typu: Co po mně asi budou chtít? Zapadnu jako cizinec do kolektivu? Budou mi vůbec rozumět? Jak se později ukázalo, žádná z mých obav se nenaplnila. Hned od prvního dne v instituci se na mě všichni usmívali, byli přátelští, vyptávali se na Českou republiku a ochotně mi odpovídali na všechny dotazy. Velmi rychle jsem se začala orientovat mezi jednotlivými odděleními, seznámila se s jejich vedoucími a začala si domlouvat pracovní náplň, která závisela čistě na mých preferencích.
Brzy se můj rozvrh dokonale zaplnil. Doprovázela jsem poradce na výjezdech po regionu, sestavovala statistické tabulky pro Ministerstvo kultury a komunikace Francie, analyzovala zákony, podílela se na přípravě vědeckých konferencí, účastnila se nejrůznějších jednání i interních schůzek. Nikdo mi nezabouchl dveře před nosem. Měla jsem přístup ke všem materiálům, což jsem využila ke sběru dat pro diplomku. Zároveň jsem si osvojila odbornou francouzštinu a poznala nové přátele.
Zpestřením jednoho z posledních dnů před mým odjezdem byla společná příprava českých specialit a jejich následná degustace. Po třech měsících mezi tolika milými tvářemi jen těžko nastupujete do autobusu a naposled se ohlédnete za městem, na které budete do konce života vzpomínat.
Čas zbyl i na cestování
Druhou stránkou pracovních pobytů v zahraničí je cestování a poznávání nových koutů světa. Jelikož jsem v Rennes měla dalších dvacet spolužáků, stačilo jen zaklepat na sousední dveře a naplánovat trasu dalšího výletu, ať už autobusem nebo v pronajatém automobilu.
Bretaň je region mnoha tváří a my jsme se je snažili alespoň trochu poodhalit. Nejčastěji jsme vyráželi na pobřeží. Pláže jsou na podzim téměř prázdné a ještě 2. října jsme se v Saint-Malu koupali. Na Mont-Saint-Michel jsme pozorovali největší odliv v Evropě, v Cancale navštívili ústřicovou farmu, na Smaragdovém pobřeží lenošili na pláži, na Crozonu pozorovali surfaře, v Broceliandském lese vzpomínali na legendy o Artušovi a sbírali houby, v Carnacu užasli nad ohromným počtem megalitů, v Dinardu obdivovali honosné vily anglických lordů, v Dinanu zas nejstarší kamennou ulici Bretaně. Čas ubíhal velmi rychle, obzvlášť když jsme si každý den zpestřili nějakou francouzskou kulinářskou specialitou.
Pomalá francouzská byrokracie
Mírným znepříjemněním pobytu ve Francii může být vyřizování všech potřebných dokumentů. Jen co jsme se vypořádali s úskalími francouzské byrokracie, bylo na čase začít zřízená bankovní konta a ubytovací stipendia rušit. Francouzi mají na všechno dost času, proto si musíte některá potvrzení doslova „vyběhat“. Na druhou stranu se trocha toho úsilí vyplatí, protože příspěvky na ubytování dosahují zhruba třetiny celkového nájemného.
Pokud se po dvou měsících ohlédnete zpět a porovnáte kladné a záporné stránky stáže v zahraničí, zjistíte, že to špatné už jste téměř zapomněli, zatímco k tomu dobrému se sami nebo se svými spolucestovateli neustále vracíte. Prohlížíte fotky a přemýšlíte, kdy se do ciziny zase podíváte. Doufejme, že to bude co nejdřív.
Autorka je studentkou Ekonomicko-správní fakulty MU
