Každý den zasedají do lavic na filozofické fakultě desítky studentů z nejrůznějších zemí, aby se zdokonalili v češtině. Jak taková výuka vypadá?
Je čtvrtek, devět hodin ráno. V učebně s nástěnnou mapou České republiky a zarámovanými fotografiemi Brna je šestnáct mladých lidí, kteří zírají na tabuli, kde jsou pod sebou napsaná slova: založit – zakládat, porucha, znečištění a řidičský průkaz.
„Jste dobří řidiči? Cítíte se dobře v autě?“ ptá se usměvavá lektorka Gorana Kameníková. „Cítím se vždycky dobře v autě, ale taťka musí ho po mně opravit,“ odpovídá slečna v první lavici. „Líbí se mi vztah muži k prvnímu autu. Mají často staré auto, porouchané, ale jim to nevadí, protože nemohou se s ním rozloučit,“ vtipkuje dívka vedle.
Je hodina konverzace českého jazyka, která se každý semestr otevírá pro zájemce z řad zahraničních studentů i cizinců žijících dlouhodobě v Česku. Až na drobnosti mluví všichni česky dobře. Prozrazuje je jen akcent a drobné potíže s hláskami č a ř.
Čeština je oříšek i pro Poláka
Kabinetem češtiny pro cizince projde podobných posluchačů ročně okolo devíti set. Nejedná se přitom jen o zahraniční studenty trávící v Brně semestr, ale také o děti přistěhovalců nebo nadané slavisty a bohemisty z cizích zemí.
Nikoho nepřekvapí, že si češtinu pro studium vybírají nejčastěji právě Slované. Přesto pro ně studium není žádná hračka. „Největší problémy mi dělá gramatika,“ svěřuje se Polka Iwona a vysvětluje, že čeština je polštině podobná, ale mnoho slov v ní znamená něco jiného.
„Jahoda je v Polsku borůvka, drogy zase cesta, frajer je u nás lůzr a pokuta znamená pokání,“ říká. Do Brna přišla studovat češtinu, protože je podle jejích vlastních slov zdejší filozofická fakulta vyhlášená. „Brno při mé volbě vyhrálo nad Prahou, jsou tady lepší metody výuky a člověk se víc naučí,“ vysvětluje.
Učí se i české reálie
O patro níž probíhá hodina reálií. „Nejdřív se podíváme na vaše eseje na téma kariéra. Prohlédněte si chyby, které jste udělali, ať je můžeme probrat,“ zahajuje hodinu vedoucí kabinetu Eva Rusínová. Po ujasnění gramatických jevů následuje blok otázek z českého zeměpisu a historie.
Jaká je rozloha České republiky? Ve kterém století u nás vzniklo nejvíce měst? K jakým úmořím patří české území? Studenti odpovídají na všechny dotazy vzorově i bez taháku, až se člověk trochu stydí, že na některé otázky sám jako domorodec nezná přesnou odpověď.
Cizinci z hodiny češtiny spolu podle vlastních slov netráví jen výuku, ale často i volný čas. Ne snad, že by se stranili domorodců, ale díky společným hodinám si na sebe zvykli. „Rád bych češtinu trénoval s místními, ale na koleji ji moc neslyším, protože mám kolem sebe samé Slováky a Balkánce,“ žertuje Milan ze Srbska.
Přesto se umí blýsknout znalostí češtiny i v soukromí: „Největší kompliment, který můžeme dostat, je, když se nás v hospodě zeptají, jestli jsme z Čech nebo z Ostravy.“