Letos v srpnu jsem vyjela na měsíční stáž s mezinárodní organizací studentů medicíny IFMSA. Pobočka z MU nabízí každoročně kolem padesáti míst po celém světě. Student si tak může vybrat, jestli chce jet do laboratoře v Mexiku nebo na porodnické oddělení do Ázerbájdžánu. Já jsem si zvolila skromnější variantu a vydala se na oddělení plastické chirurgie ve Skopje v Makedonii.
První dojmy byly jak ledová sprcha. Doslova. Na koleji, která vypadala jako polorozpadlé domy po sovětských vojácích v Milovicích včetně azbuky (tedy cyrilice) na stěně, totiž teplá voda netekla. Po rozsvícení z koupelny akorát vyběhlo několik polekaných švábů.
S další Češkou jsme usoudily, že to není nic, čím by se holky turistickými oddíly ostřílené, měly nechat rozházet, a vyběhly jsme do centra města. Tam jsme s potěšením zjistily, že Skopje nejsou jenom betonové paneláky kolem nádraží, ale že nabízí řadu příjemných míst.
Obzvláště jsme si oblíbily tureckou čtvrť, která se svými trhy, mešitami a uličkami působí tak neevropsky, že jsme skoro uvěřily, že se nám povedlo dostat se do jiné země. Historicky se v Makedonii stýkal vliv islámské Osmanské říše a ortodoxně katolických Slovanů. A tak to vlastně zůstalo dodnes. Nejsem si ale jistá, jestli Makedonci mé nadšení z kulturní diverzity sdílejí.
S hygienou na štíru
Náš běžný den vypadal tak, že jsme strávili dopoledne na operačních sálech nebo v ordinaci. Fakultní nemocnice ve Skopje byla poměrně dobře vybavená a lékaři měli srovnatelné vzdělání s českými kolegy. S čistotou to ale nepřeháněli. Nad chodbou člověk tak nějak přivřel oči, ale na sálech to vyloženě zaskočilo. Dojít si v sálovém oblečení ven na oběd bylo úplně normální, anesteziolog ze zásady nenosil ústenku a pacient měl na sobě během operace pyžamo, ve kterém před tím ležel několik dní na oddělení.
Dalším rozdílem oproti Česku bylo, že zejména lidé z odlehlejších oblastí přicházeli k lékaři později s onemocněním v pokročilejší formě. Z didaktického hlediska to sice bylo zajímavé, ale z lidského náročné. V životě jsem neviděla tak velké nádory jako v Makedonii.
Kulturní šoky
V Makedonii se mluví makedonsky a píše cyrilicí. Makedonština je podobná chorvatštině a Čech při troše snahy rozumí konverzaci na jednoduchá témata. To jsme si vyzkoušeli, zejména když jsme se po zemi dopravovali autostopem.
Trochu jsme to ale zakřikli. Po projevení nadšení ze vzájemného porozumění nám totiž zastavili Albánci. A albánština je češtině podobná asi tak jako maďarština, albánsky „jo“ znamená ne a gesta vás nezachrání, protože kývání hlavou má prohozený význam. Ve vertikální rovině značí nesouhlas, ze strany na stranu souhlas.
Stáže s IFMSA jsou bilaterální. Za každé místo, které škola nabídne zahraničnímu studentovi, může jeden student vyjet. Abych se mohla zúčastnit, musela jsem zaplatit poplatek, který kryje měsíční život studenta v Brně. Za moje bydlení a jedno jídlo denně zase zaplatil student z Makedonie. Tím se částečně vyrovnávají sociální rozdíly jednotlivých zemí. Čeští studenti navíc mají tu výhodu, že jim velkou část jejich poplatku vrátí stát na stipendiu.
Autorka je studentka Lékařské fakulty MU