Ze všech stran je slyšet, že doba studia na univerzitě je nejpříhodnější čas pro získání zkušeností ze zahraničí. A proto jsem se, i když jsem se poměrně dlouhou dobu považovala za pecivála, před koncem magisterského studia přece jen rozhoupala k podání přihlášky na pracovní stáž přes stipendijní program Erasmus.
Pro tento typ stipendia je většinou potřebné, aby si student sám zajistil instituci, ve které bude pracovat, a tak jsem se nejdříve dala do hledání vhodného místa. V rámci etnologie se zajímám především o muzea v přírodě, ekomuzea a jiné formy institucí, které mají k těmto muzeím blízko, a proto jsem se rozhodla, že se pokusím dostat do kolébky muzeí v přírodě – Skandinávie. V průběhu hledání jsem ale nakonec dospěla k rozhodnutí, že Británie bude přece jen lepší.
Muzea v přírodě tam jsou většinou přívětivě nakloněná dobrovolníkům a studentům, kteří potřebují praxi. I díky doporučení anglických přátel jsem jako první oslovila muzeum ve vesnici Beamish, tzv. The Living Museum of the North, které mě zaujalo nejen svojí otevřeností, ale také šíří svého zaměření a ne příliš obvyklým přístupem „living history“.
Můj dotaz na stáž se setkal s kladnou reakcí a podařilo se mi získat i stipendium, takže jsem místo podzimního semestru v Brně vycestovala na tři měsíce do severovýchodní Anglie. I když v tomto typu stipendia (Erasmus – pracovní stáž) funguje student v režimu zaměstnance a do zvolené instituce dochází každý den, finanční odměna za práci je spíše výjimečná.
Muzeum v přírodě Beamish se nachází v hrabství Durham, kde v jednom malebném údolí zabírá kolem sto dvaceti hektarů polí, pastvin a lesů. Otevřeno bylo v roce 1972 jako jedno z prvních svého druhu v Anglii. Každoročně jej navštěvuje více než tři sta tisíc lidí, zaměstnáno je v něm přes dvě stě lidí a poskytuje také vyžití pro množství dobrovolníků. Je zaměřeno jak na venkovská, urbánní, tak i industriální témata, především pak hornictví. Je to významné vzdělávací centrum a jeho hlavním specifikem je to, že se řadí mezi tzv. žijící muzea.
V muzeu jsem působila jako „demonstrator“, tedy něco jako průvodce a „předvaděč“ v jedné osobě. Stejně jako ostatní zaměstnanci v expozici jsem byla oblečená do dobových kostýmů, vždy v závislosti na tom, v jaké části expozice jsem se nacházela. Hlavní náplní mé práce byla komunikace s návštěvníky a vykonávání rozličných činností a prací, které se k danému prostředí a době vázaly.
Další náplní stáže byl výzkum hospodaření na farmách v padesátých letech 20. století v rámci hrabství Durham. Tato práce měla posloužit jako informační základ pro projekt stavby expozice z 50. let 20. století, která se v Beamish plánuje. Pro získávání poznatků jsem měla k dispozici rozsáhlou knihovnu a nahlédla jsem také do místních bohatých sbírek.
Česko vs. Británie
Stáž v Beamish pokládám za zdařilou a opravdu přínosnou. Seznámení s chodem muzea tohoto formátu mi umožnilo porovnat rozdílnost muzejnických přístupů, jejich klady i nedostatky. V Británii mě například příjemně překvapil tamější přístup k veřejnosti a to, jak se snažili návštěvníky zapojovat, nebo velké množství dobrovolníků v muzeu. To zatím my v Česku tak dobře neumíme.
Co se mi naopak líbilo méně, byl velký důraz muzea na zisk. Projevovalo se to třeba zařazováním programů, které fungovaly jako show a měly za cíl jen přilákat co nejvíce návštěvníků. Pořádal se například Halloween, o kterém se Angličanům v daných dobách, které muzeum prezentovalo, ani nesnilo. Jinak se ale muzeum většinou snažilo o co největší autenticitu expozice.
Autorka je studentka etnologie.