Nejsou žádní nováčci, koncertů za sebou mají členové Pěveckého sboru Masarykovy univerzity spoustu. Přesto letos v dubnu zažili sérii, na kterou se jich budou známí ještě chvíli ptát.
Svěřenci sbormistra Michala Vajdy spoluúčinkovali na českém turné někdejší zpěvačky skupiny Nightwish Tarji Turunen a bubeníka Mika Terrany. „Když se nám s tou nabídkou z agentury ozvali, nikdo nebyl proti. Stačilo říct, že přijede Tarja, a všichni souhlasili, že to musíme vzít,“ přibližuje reakce členů sboru jeho prezident Pavel Rašovský.
Turné obnášelo tři koncerty ve Zlíně a jeden v Praze během jednoho týdne. Původně měly být jen dva, ale zlínská akce se vyprodala tak rychle, že pořadatelé přidali další a pak ještě jednu. Pro členy sboru, kteří stáli na pódiu i se zlínskou filharmonií, taková událost na jednu stranu znamenala méně práce a menší nervy než při vlastních koncertech, na druhou to však chtělo větší míru sebeobětování.
„Manažeři turné si v každé zemi, kde vystupují, vybírají sbor a orchestr, takže nacvičování už jim jde rychle. I pro nás je to jednodušší, protože jsme jen v roli doprovodu,“ líčí Rašovský, který si s více než padesáti kolegy prožil týden na cestách. „Bylo to náročné. Všichni chodíme do školy nebo do práce a k tomu jsme od středy do neděle každý den dojížděli do Zlína a Prahy. Do postele jsme se dostávali kolem druhé ráno."
Odměnou za nedostatek naspaných hodin byl studentům, z nichž se sbor skládá, jedinečný zážitek. Vzhledem k charakteru repertoáru uskupení jsou jeho členové zvyklí spíš na umírněnější publikum, na finskou pěvkyni ovšem chodili i ti fanoušci, kteří ji znají z účinkování v metalové kapele Nightwish.
„Hlavně na jeden ze zlínských koncertů přišli klasičtí metalisté, bigbíťáci, kteří asi jinak do sálu, kde normálně hraje filharmonie, nechodí. Byli skvělí, po každé písničce řvali a tleskali ve stoje,“ loví vzpomínky Rašovský, který má s čím srovnávat.
„Už kdysi jsem s jiným uskupením zpíval Mozartovo Requiem, má takový charakteristický nástup, který je stejný jako u Tarjiny skladby I walk alone. Nikdy jsem ale nezažil, aby u prvních tónů někdo takhle křičel,“ povídá zpěvák, který toho ale jinak s hudbou zažil opravdu hodně. Zpívá už od střední školy a pokračuje i na vysoké, kde se na pedagogické fakultě věnuje učitelství dějepisu a zeměpisu a za pár týdnů ho čekají státnice.
Sboru dává téměř veškerý svůj volný čas. „Nejdřív jsem nechtěl, ale chytlo mě to,“ podotýká budoucí učitel, jenž už má za sebou také spolupráci s Janáčkovou akademií múzických umění nebo Letní školu barokní hudby v Holešově.
A tím to možná nekončí. Rašovský sní o tom, že by se jako sborový zpěvák mohl živit. „Několika bývalým kolegům už se to povedlo. Pan Vajda sice ironicky říká, že dělá přípravku filharmonii, ale já bych se tímhle směrem rád posunul.“