Hudební fanoušci oslaví v Brně sv. Václava na Vlněně – v sobotu 28. září se tam odehraje druhý ročník festivalu Degeneration Next. „Vycházíme ze statě O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu od Theodora Adorna, v níž mluví o degeneraci hudebního vnímání a pozlátku popularity,“ začíná svůj popis festivalu Roman Zigo, student teorie interaktivních médií na filozofické fakultě.
Bublina intelektuálního teoretizování ale při jeho vysvětlování brzy praská: Degeneration Next je prostě festival, který si vysnil kluk, co miloval hudbu a chtěl své oblíbené interprety přivést do Česka.
„Když člověk studuje obor, jako jsou teorie interaktivních médií, to hlavní, čím by se měl zabývat, je, co z něho bude,“ říká Zigo, ale ihned dodává, že on to dlouho neřešil a proplouval životem od večírku k večírku. V momentě, kdy se ale frekvence party podezřele zvýšila a on začal pociťovat známky stárnutí, přišel najednou s myšlenkou, že by mohl zkusit uspořádat vlastní festival namísto toho, aby na nějaké jen chodil.
Začaly měsíce příprav, shánění týmu, obepisování kapel a sponzorů. I když všechno probíhalo dost živelně, první ročník nakonec vyšel a sklidil úspěch jak u diváků, tak u kapel.
„Měli jsme jen jednoho většího sponzora, americkou ambasádu, která zaplatila cestu a ubytování krajanské kapely. Zbytek byl na nás a na prodeji lístků. Tím pádem jsme se dostali do mínusu a já se stal jedním z hlavních donátorů akce. Nicméně byl to jeden z nejlepších dní v mém životě,“ vzpomíná na dva roky starou akci Zigo. Po roční přestávce nabral síly a vrhl se do organizace znovu.
Proti mainstreamu
Degeneration Next odmítá jít cestou zaručených hvězd a chce, aby jeho publikum objevovalo hudbu, kterou nevelebí rádia a televize. Díky tomu hrají mnohé kapely v Česku vůbec poprvé. Pro americké bouřliváky z Black Pistol Fire byl jejich brněnský koncert na prvním ročníku festivalu dokonce prvním v Evropě.
Letos přiveze festival do Brna kanadské trip-hopové duo Elsiane, amerického písničkáře Troy Von Balthazara nebo německé experimentátory Dÿse. „Dramaturgie vychází z toho, že nehrají roli žánru, ale jen to, jestli hudba objektivně dobrá nebo špatná,“ říká Zigo. „Chceme tedy, aby lidé odhodili žánrové předsudky a poslechli si hudbu z různých stylů, která je skutečně kvalitní.“