Odesílám přihlášku klasicky 23:55. Super, vlastně mám ještě pár minut rezervu. A kam že to vlastně? Sama pořádně nevím – nedávno jsem se vrátila ze studijního Erasmu v Litvě a byl to tak skvělý zážitek, že mám zkrátka chuť cestovat dál. Využívám proto nabídky stáží, kterou najdu v STEP newsletteru, jenž vydává studentská právnická organizace ELSA.
Když mi na jaře po pár měsících od podání přihlášky napíše můj budoucí zaměstnavatel – majitel nizozemského právního nakladatelství Wolf Legal Publishers – přes Facebook, trochu mě to zaskočí. Ale jsem ráda, že to vůbec udělal. V záplavě životopisů ze všech koutů Evropy by totiž nebylo nic jednoduššího, než vybrat zkrátka jiného studenta. Moje kontaktní údaje se někde v meziprostoru ztratily, šéf společnosti si ale přesto dal tu práci a vyhledal mě. Právě díky jeho aktivnímu přístupu stáž v nizozemském Tilburgu nakonec klapne s dohodou práce na několik podzimních měsíců.
Ochotní nadřízení a obležení knih
Když okolo deváté ranní sesedám po dvanácti kilometrech na kole před cihlovou prosklenou budovou, kde pracuju, mám skvělý pocit. Jízda není náročná, protože se celým krajem táhnou pověstné rovinky, a zároveň mě výborně nastartuje na celý den. V malém openspacu, mimochodem prvním, ve kterém mi nevadí pracovat, protože je nenásilně a příjemně konstruovaný, usedám k počítači.
Náplň mé práce se točí zejména okolo knižních sérií s lidskoprávní tematikou a mými úkoly je například připravit pro ně anglicky psaný úvod či sérii zrevidovat a navrhnout změny, jak ji přepracovat, co zlepšit, doplnit chybějící nebo změnit zastaralé informace. A poté přichází na řadu i marketingová část práce. Nahlížím tak v podstatě do kompletního procesu tvorby série knih, které si za pár týdnů otevřou například na světových univerzitách, nejvyšších soudech, ale možná i v mé domovské fakultní právnické knihovně.
Tvůrčí pracovní proces tím ale teprve začíná. Druhou složkou mé práce je tvorba vlastní publikace na zvolené právní téma. Ano, nejprve mi to znělo děsivě, ale zároveň to bylo lákavá výzva. „Taky zřejmě proto si mě zaměstnavatel vybral. Mám přece vystudovanou žurnalistiku a končím magisterské právo,“ připomínám si v duchu a nechci jej zklamat. Honem se proto dávám do psaní publikace z mediálněprávní oblasti, která mě společně s lidskými právy zajímá ze všech právních sekcí nejvíc.
K mému milému překvapení mi nadřízení s tématem vycházejí maximálně vstříc a s velkou pečlivostí mi k textům dávají zpětnou vazbu s konstruktivními připomínkami i návrhy. Odzbrojuje mě jejich upřímnost, otevřenost i přátelské jednání, na nadřízenost a podřízenost se při tom moc nehraje.
Když se pak vracím na kole z práce domů, přidává se ke mně i vedoucí kanceláře, takže cesta kolem roztomile zakrslých poníků, nedávno ostříhaných ovcí a úhledně pěstovaných bonsají utíká ještě rychleji. Kromě tipů, kam si zajet na výlet nebo kde ochutnat delikátní holandský dezert, mi nabízí, že mi na víkend půjčí kola pro kamarády, kteří za mnou dorazí. Nestačím se divit její ochotě a zároveň si vychutnávám tak milá gesta od vlastně téměř cizí osoby.
A protože její chování není v Nizozemsku ojedinělé, a místní krajina i města mi učarovala stejně tak, silně zvažuju prodloužení stáže. Nejradši na dobu neurčitou...
