Nejenom divadelní teoretici, ale také filozofové, španělštináři nebo dokonce informatici mají chuť postavit se na prkna, která znamenají svět. Studentských divadelních spolků je na Masarykově univerzitě celá řada, a když jeden zanikne, další se vzápětí objeví.
Nejvíc se divadlu daří na filozofické fakultě. A to nejenom díky katedře divadelních studií, na které v prosinci vznikl zbrusu nový soubor s pragmatickým názvem Divadlo. „Náš spolek tvoří čtyři umělecky nezávislé skupiny, které pracují se společným tématem, jen každá s vlastním přístupem. V dubnu bychom chtěli uvést představení na téma lampa,“ vysvětluje jeden za zakladatelů spolku Peter Gavlíder netradiční koncept divadla.
Snad nejznámějším fakultním souborem je Kočovná filosofická divadelní společnost. Před diváky vystupuje od roku 1999. U jejího vzniku stál i odborný asistent Josef Petrželka. Jak sám zmiňuje, pro kočovníky jsou typické filozofické motivy her. Žánry se různí, nevyhýbají se muzikálům, pohádkám, detektivkám nebo i postapokalyptickému sci-fi.
„Chceme zpracovat a divadelní formou předvést některé základní filozofické problémy a témata z dějin filozofie, a tak je přiblížit studentům i nadšencům,“ vysvětluje Petrželka. „V našem repertoáru jednoznačně převažují komediálně laděné hry, které vždy píší sami členové souboru.“
S vlastními texty někdy pracuje i ProFIdivadlo. Jak název napovídá, jde o divadlo spjaté s fakultou informatiky. Existuje už přes patnáct let a je dnes otevřené zájemcům z celé univerzity. Stačí si v ISu zapsat předmět Divadelní hra a úspěšně absolvovat konkurz na začátku semestru. Ti, kteří hereckým talentem neoplývají, se mohou uplatnit v realizačním týmu při stavbě scény, vytváření rekvizit či dalších pracích.
V divadle se učí cizímu jazyku
Divadelní soubory má také řada jazykových ústavů filozofické fakulty. Anglický soubor The Gypsywood Players je jedním z nejdéle působících na univerzitě – první hru uvedl v roce 1965 a dosud se na jeho chodu podílelo více než tři sta lidí. Soubor uvedl hry takových velikánů anglické literatury, jako je William Shakespeare, George Bernard Shaw nebo Oscar Wilde.
Na skandinávských studiích mají zase studenti možnost zapojit se prostřednictvím registrace předmětu Teaterworkshop do práce divadelního souboru SveTr. Název je zkratka pro Svenska teatern, tedy švédské divadlo. Funguje tři roky a má za sebou několik úspěchů. „V prvním roce jsme se účastnili švédského divadelního festivalu Länk zaměřeného na soudobé texty pro mládež,“ říká režisérka souboru Romana Švachová a zároveň vyzdvihuje jazykové dovednosti, které mohou studenti ve SveTru nabýt. „Jsme jazykově zaměřený divadelní spolek. Naším prvotním cílem bylo se díky divadlu lépe naučit jazyk, což se nám daří.“
Naopak španělské Teatro Bufo je primárně určené divákům s dobrou znalostí španělštiny. Momentálně je vedoucím souboru Daniel Vázquez Touriño z ústavu románských jazyků. „Potkáváme se každý týden, děláme pohybová a řečová cvičení,“ objasňuje fungování souboru. Režisér pak vybere hru, se kterou herci pracují, a na konci jarního semestru ji uvedou. „Tento semestr připravujeme mexickou hru s názvem Idioti pozorující sníh. Je to humorné představení se zajímavým pohledem na život, který dnes vedeme,“ uzavírá režisér Vázquez Touriño.
Některé jazykové ústavy na pedagogické fakultě mají také vlastní soubory. Němčináři mají od roku 2009 divadelní skupinu s názvem Doppel L, divadlo hrají i na katedře anglického jazyka a literatury. Studenti francouzského jazyka se mohou věnovat přípravě divadelního představení ve volitelném předmětu Dramatická výchova ve výuce francouzského jazyka.
Zajímavým příkladem, jak se dá skloubit divadlo a výuka, je pak Kabinet divadla utlačovaných na stejné fakultě. Funguje na konceptu, který v 50. letech minulého století založil v Brazílii Augusto Boal. Divadlo slouží jako nástroj sociální výchovy, soubor tak vystupuje zejména na základních a středních školách. Jde o představení, do kterého mají diváci možnost zasahovat a zachránit protagonistu od tragického konce. Stávají se tak součástí vzdělávacího procesu.
Skrytý talent
Studenti v divadelních souborech rozvíjejí nejenom své jazykové schopnosti, ale i jiné dovednosti. „Divadlo mám rád už odmala, ale nikdy jsem neměl odvahu začít se mu věnovat aktivně,“ přiznává student žurnalistiky a politologie Vojtěch Kubát, který hraje s kočovníky na filozofické fakultě. „Před rokem mě vůbec nenapadlo, že bych se tomu mohl věnovat i na vyšší úrovni. Zjistil jsem ale, že mě to vážně baví a že mám možná i trochu talent bavit ostatní.“
S tím, že divadlo prospívá osobnostnímu růstu, souhlasí i Margita Havlíčková z katedry divadelních studií. „Vždy se snažím sledovat a podporovat tyto aktivity. Považuji je za mimořádně důležité pro poznávání živého divadla a pro rozvoj studentů. Vím dobře, jak důležité bylo pro mě, když jsem v roce 1974 jako studentka divadelní vědy založila a vedla své vlastní divadlo,“ vzpomíná Havlíčková.
Zaniklá sláva
Vlastní divadelní soubor měla kdysi i právnická fakulta. Právnické ochotnické divadlo vzniklo v létě roku 2005 a uvedlo například Goldoniho hru Poprask na laguně nebo Obraz od Yasminy Rezy.
Divadlo existovalo i na fakultě sociálních studií. Působil zde soubor PUD, celým názvem Průšovo umělecké-úchylné divadlo. V roce 2010 z něho vznikl nový soubor s názvem Divadlo poPUD, jenž funguje dodnes, ale už mimo univerzitu. Studenti se stali absolventy. „Lidé přicházejí a odcházejí, to zkrátka ke studentskému spolku patří,“ říká zakladatel souboru Alexandr Průša.
