Málokdo si dneska umí představit cestování bez focení a sdílení svých zážitků. Na sociálních sítích se to přes prázdniny jen hemží nejrůznějšími dovolenkovými snímky a většina z nich se nápadně podobá. Poznáte se v nejčastějších cestovatelských klišé, která všichni tak rádi děláme?
Co jsem měl dnes k obědu?
Jídlo ke správné dovolené určitě patří. Skrze něj perfektně poznáte chuť místní kultury, takže určitě ochutnávejte. Nebojte se ani neznámých kombinací, právě ty vám rozšíří zažité gastroobzory.
Když už ale jídlo fotíte, myslete na pravidlo: všeho s mírou. Nedávná studie jedné americké restaurace totiž ukázala, že kvůli značně přehnanému focení jídla a neustálému ťukání do chytrých mobilních přístrojů servis celkově trvá o dost déle a obsluha se často nemůže soustředit na samotnou práci kvůli mnohým žádostem o fotografické zachycení jídelního okamžiku.
Selfie na všechny způsoby
Takzvané selfíčko neboli focení sebe sama je fenoménem poslední doby. Fotí se všichni, za všech okolností a cestování není výjimkou. Zatímco dříve se lidé fotili například s pamětihodností v pozadí, momentálně nejvíc frčí selfie v nacpaném metru, v autobuse, ve frontě nebo na tržišti. Čím víc lidí se na fotku vměstná, tím líp. Existují dokonce speciální pomůcky, jak sebestředné fotce pomoct: například selfie-chtivým turistům s krátkou rukou pomůže teleskopická tyč.
Tádž Mahal na dlani
Každá země má svou nejzprofanovanější památku. Symbol, který zkrátka nesmíte minout, i kdybyste byli sebezapřenější odpůrci mainstreamu. A samozřejmě se s ním „originálně“ vyfotit. Ať už je to Eifelovka v Paříži, Tádž Mahal v Indii, šikmá věž v Pise nebo americká Socha svobody, u všech vymýšlí turisti nejrůznější vtipné pózy, aby dokázali, jak kreativní jsou a že si zkrátka na cestách přeskvěle užívají. Typickým příkladem je nastavení ruky do popředí tak, že se památka ocitne na dlani nebo se prsty jakoby dotýká jejího vrcholu. Existují dokonce návody, jak na to.
Je moře slané?
Většina Čechů trpí absencí moře, a když se dostaneme do jeho blízkosti, odhazujeme jakékoliv zábrany. S pobytem u moře se proto pojí množství rituálů: nejdřív je třeba ochutnat, jestli je nekonečná vodní plocha doopravdy slaná, čímž se ujistíte, že jste se nedopatřením neocitli u dříve vyhlášeného Balatonu.
Následně musíte nasbírat dostatečné množství mušlí, kamínků a vodou omletých skleněných střepů, které se při cestě domů většinou stejně rozbijí. Chybět nesmí ani fotka při výskoku na pláži a tradiční zahrabání do písku. Před odjezdem se ještě rozlučte vhozením mince do moře a váš pobyt bude dokonale završen.
Bez suvenýru ani ránu
Jasně že když už jsme za hranicemi našeho státečku, chceme alespoň památku na báječnou dovolenou. Něco opravdu tradičního. A tak si nakupujeme čínské klobouky, orientální penízkové šátky, pestrobarevná sárí a tubetejky, ve kterých doma nikdy nikam nepůjdeme. Ale ten radostný pocit, že jsme nakonec usmlouvali o polovinu nižší cenu (kterou prodejce předtím čtyřnásobně navýšil) a pocit slasti z vysoce originálního úlovku nakonec stejně přebije všechna úskalí, které dovolená taky občas nabízí.
A o ten úsměv z požitku, jakkoliv typického či profláklého, tu stejně nakonec nejvíc jde, nebo ne?