Když student přijde na vysokou školu, většinou se od základů změní způsob, jakým se učí. Prověřování znalostí až ve zkouškovém období dává člověku sice obrovskou volnost, zároveň však přináší do té doby nepoznanou stresovou zátěž. „Máme tu dva silné stresové faktory: krátký čas na přípravu a velké množství zpracovávaných informací. Každý snáší tuto kombinaci různým způsobem. Existují studenti, kterým to může vyhovovat, ale také tací, kteří tento stres nesou velmi těžce. Těm pak nepomáhají žádné tradiční rady o zvýšeném příjmu vitaminů, běhání do schodů, chození nebo naopak nechození ven s přáteli a tak dále,“ říká psycholog Marek Navrátil.
Poznat sám sebe
Student se s přihlédnutím ke svým osobnostním zvláštnostem musí naučit, jak čelit stresu po svém. „Každý bychom měli mít představu o tom, jaký jsme studijní typ. Někdo používá hodně paměť – memoruje, jiný spíše asociace, někdo má fotografickou paměť, jiný si podtrhává a další si potřebuje dělat výpisky. Když poznáme svůj studijní styl, měli bychom být schopni lépe rozložit své síly,“ říká Navrátil. Klíčový je ovšem také faktor osobní spokojenosti a prestiže, se kterým každý student vnímá studium na vysoké škole. „V psychické pohodě se udržíte, pokud si kladete cíle, které přiměřeně odpovídají vašim schopnostem. Jinak sázíte na náhodu, a pak samozřejmě snadněji podléháte stresu, jenž ovlivní i ty minimální znalosti, které případně máte,“ vysvětluje Navrátil.
Podpůrné prostředky
To se samozřejmě snadno řekne a hůře udělá. Každý zná okamžiky, kdy ve zkouškovém období udělá spoustu jiné práce. Poklidí v bytě, urovná si knížky, přesadí květiny a jenom se ne a ne dostat k učení. A pak jsou všechna plánování a cíle ty tam. Většina lidí se dokáže přemoci a vyvine enormní úsilí. Někteří se učí po nocích a používají doping. Mezi legální látky zvyšující schopnost koncentrace patří různé guarany nebo energetické nápoje. Někteří využívají také mozkové nutrienty. „Tyto látky jsou určené ke zlepšení výživy mozku a nevzniká na ně fyziologický návyk, ale podle některých klinických studií mají účinky až při několikanásobném překročení doporučené dávky, takže se jejich užívání dost prodražuje,“ uvádí Navrátil. Oblíbené je samozřejmě také dávkování kofeinem a teinem, zejména v podobě kávy a zeleného čaje. Jako u všech podobných látek i zde však platí, že nadměrná konzumace může způsobit selhání organismu.
Kromě chemických látek existují i jiné alternativní prostředky. „Sehnat se dá řada šarlatánských přístrojů ke zlepšení procesu učení se a zapamatování, jako jsou různé blikající elektronické přístroje. Ty mohou mít u někoho požadovaný efekt, ale je to velmi individuální. Zatímco někteří potřebují probudit hudbou celý dům, někdo musí být v absolutním tichu, nebo být dokonce izolován od jakýchkoliv podnětů, jako je třeba televize,“ vysvětluje psycholog.
Opakování, matka moudrosti
Jsou však i jiné, přirozené metody, kterými se dá proces učení zlepšit. Křivka vyhasínání zapamatované informace je strmá a poměrně logicky se změlčuje pravidelným opakováním. „Když se učíme ráno, máme před sebou celý den na zopakování. Když se ale učíme večer před spánkem, dojde k tomu, že nemáme možnost opakovat dál a přemýšlet nad vším, co jsme se naučili. Většinou se proto doporučuje věnovat mozku po učení ještě jakýsi čas na oddych a vstřebání – to znamená nějakou aktivitu, která zcela odvádí pozornost od učební látky,“ radí Navrátil. To je samozřejmě opět velmi individuální. Někdo se jde projít se psem, někdo posedí s přáteli, jiný se jde vybít na squash.
Co se ale rozhodně ve zkouškovém období nevyplatí, je experimentování s různými metodami učení či udržování pozornosti. „Stres v průběhu zkouškového období často studenty pudí k tomu, aby se s ním snažili něco dělat. Nejhorší je začít experimentovat s různými proměnnými v procesu učení. Představa, že třeba někdo celý semestr neběhá, a pak se začne učit a stanoví si, že podle správných zásad musí jít v tu a tu hodinu běhat, je jen další stresor,“ varuje Navrátil.
Není kam spěchat
Jeden z častých stresových faktorů ve zkouškovém období je překvapivě také komunikace se spolužáky. Studenti ze stejného ročníku se přirozeně stýkají i ve zkouškovém období. A když se sejdou, začnou se pochopitelně bavit o tom, co kdo umí a neumí, čímž se začnou navzájem znervózňovat. „Studenti, kteří mají pomalejší učební tempo v takových situacích zažívají velký stres při srovnávání z ostatními, kteří mají zkoušky dřív a míří už třeba někam na prázdniny. Tito studenti by se měli snažit co nejméně porovnávat a hlavně se nesnažit měnit své tempo,“ zdůrazňuje psycholog.
Učení mohou ovlivňovat i neuspořádané vztahy rodinné, milostné či jiné. Ve skutečně závažných životních situacích psycholog Marek Navrátil připouští, že se vyplatí studium přerušit. „Od toho to přerušení studia vlastně je,“ říká. „Student má možnost si zcela objektivně říct, že je to nad jeho síly. Není to výrazem toho, že je člověk slaboch, který to vzdává. Je to naopak výraz rozumného plánování. Výraz toho, že si člověk dokáže rozvrhnout své síly racionálně a nadměrně se nestresovat,“ uzavírá Navrátil.