Za čtyřiasedmdesát dní projeli ve škodovce několika evropskými a asijskými zeměmi. Cílem dvou českých skautů nebylo jen úspěšně dorazit na celosvětové skautské setkání Jamboree, ale také upozornit na český skauting a šířit jeho myšlenky doma i v zahraničí.
>> poslechnout si zážitky z jejich cest můžou zájemci z Brna ve středu 13. října od 19.00 v žabovřeském Rubínku
Za čtyřiasedmdesát dní projeli ve škodovce několika evropskými a asijskými zeměmi. Cílem dvou českých skautů nebylo jen úspěšně dorazit na celosvětové skautské setkání Jamboree, ale také upozornit na český skauting a šířit jeho myšlenky doma i v zahraničí.
O studentovi Jakubu Pejcalovi z ekonomicko-správní fakulty MU a jeho kolegovi Aleši Cahlíkovi jsme v červnovém Muni psali chvíli před začátkem jejich cesty do země vycházejícího slunce. Plán byl jasný – ve Škodě 120L dojet z Brna až na japonský ostrov Honšú, kde se konalo mezinárodní skautské setkání. Dnes už jsou oba zpátky v České republice. Škodovka měla připlout lodí na konci září.
I když jim auto cestou připravilo různé útrapy od pokaženého karburátoru až po nejrůznější defekty či prasklé čelní sklo, do cíle se jim podařilo úspěšně dorazit. „Byli jsme připraveni na to, že se během cesty něco porouchá, snažili jsme se to nepodcenit. Když ale bylo potřeba, se vším nám pomohli skauti v zemích, přes které jsme cestovali,“ říká Jakub.
Právě setkání se skauty v zahraničí bylo pro oba cestovatele nejvíce obohacující. „Je vidět, jak různý může skauting být. V Polsku je například velmi společensky angažovaný, naopak v pobaltských zemích kvůli složité historii v Sovětském svazu nemá takové zastoupení,“ objasňuje rozdíly.
Na horu Fudži alespoň jednou za život
Do Japonska dorazili o něco dřív, a tak mohli už před Jamboree téměř dva týdny cestovat a poznávat exotickou zemi. „V Japonsku nás prvně zasáhlo, jak je ta země jiná. Přes rozsáhlá rýžová pole a čajové plantáže, až po parkoviště, která jsou dělaná pro malá auta, stejně jako úzké uličky v Kjótu, kde jsme se jen snažili vyhýbat ostatním autům,“ přibližuje zážitky Jakub.
Dodává, že je oba překvapilo, že Japonci moc neznají angličtinu. „Prý jsou většinou schopní přečíst noviny v rodném jazyce až na střední škole a snad proto, že je japonština tak složitá, už to moc nezkouší s dalším jazykem,“ říká s úsměvem. V Japonsku se proto domlouvali rukama-nohama a jídlo v obchodech nakupovali odhadem podle obrázků na obalu.
V cestování pokračovali nějaký čas i po skončení skautského setkání. Jedním z nejhezčích zážitků podle Jakuba byl výstup na slavnou horu Fudži. „Jeden den ráno jsme byli u moře a druhý den už ve 3700 metrech. Na vrchol jsme vystoupali ještě v noci a viděli tak východ slunce. Bylo to super,“ popisuje.
Mezi skauty nic neobvyklého
Setkání Jamboree se účastnili desetitisíce skautů z celého světa. Jakub s Alešem strávili mnoho času u škodovky a popisováním zážitků z cest a měli také dvě přednášky. Nebyli ale jediní, kdo si vybral netradiční způsob, jak dorazit do cíle. „Na setkání ve Švédsku v roce 2011 třeba dojeli skauti z Ugandy na kolech. I tento rok se vydalo několik zajímavých expedic.
Například Švýcaři chtěli dojet autem, ale nepodařilo se jim projet Čínu. Skupinka polských skautů jela na etapy na kolech a úspěšně dorazili. Skupina z Thajska zase vyrazila na skútru. Vím také o Angličanech, kteří by do Japonska chtěli dojet doubledeckerem,“ vypočítává Jakub. „Reakce na naši cestu škodovkou byly velice pozitivní, nikdo se na nás nedíval nijak zvláštně. Pro skauty není fakt, že někdo vezme škodovku a jede čtrnáct tisíc kilometrů, nic neobvyklého,“ dodává.
Jakub s Alešem mají v plánu se o své dojmy podělit během přednášek a promítání, z nichž by se některé měly konat i v Brně. Informace o nich zveřejní na www.facebook.com/japonskodovkou, kde jsou už k vidění i fotografie z jejich cestování.
