Spravovat soubor dosud nezveřejněných nálezů ze Sýrie pro univerzitního profesora je příležitost, jakou student archeologie jen tak nedostane. Minimálně pokud bereme v potaz, že vypuknutí občanské války zastavilo všechny vykopávky v oblasti a dostupného materiálu je velmi málo.
Někteří archeologové se přesunuli do jiných zemí, kde je výzkum ještě stále možný. Naše malá skupinka z oddělení pravěké archeologie Předního východu však může díky spolupráci s prestižní americkou univerzitou pracovat na souboru keramiky ze severovýchodní Sýrie, která byla v devadesátých letech převezena do Spojených států. Právě tam jsem se z Filozofické fakulty MU vypravila.
Guilford, výstavní městečko na východním pobřeží USA, se halí do nádherných odstínů podzimu. V oranžovém moři spadaného listí se míhají šedivé ocasy veverek. Je svěží ráno a my opouštíme pronajatý dům, abychom stihli autobus do New Havenu – na dlouhých stolech v oddělení antropologie tam na nás čeká letošní nálož střepin jako rozestavěná skládačka.
Spolupráci s Yaleovou univerzitou zahájilo naše oddělení už loni a tentokrát jsme se (čtyři studentky a jeden učitel) vrátili ostřílenější. Po příchodu do laboratoří automaticky vaříme kávu, zatímco prohodíme pár slov s profesorem Holem a jeho asistentkou, Japonkou Yukiko. Letos s ní spolupracujeme na zajímavém projektu – budeme odebírat vzorky pro chemickou analýzu, která nám ze zbytků vsáknutých do pórů keramiky pomůže odhalit, jaké organické látky se při vaření vstřebali do stěn nádob starých přes osm tisíc let.
Já v ruce držím materiál a něco mladší, spadá zhruba do pátého tisíciletí před naším letopočtem. Připravuji se na odběr prvního vzorku z úlomku začmouzeného hrnce. Vzhledem k tomu, že byla všechna tato keramika hned po nalezení umyta a uskladněna v plastových sáčcích, musíme nejprve minimalizovat kontaminaci a zvážit, jakým způsobem vzorky uskladníme. Samotný odběr bude spočívat v broušení povrchu střepu tak, abychom získali jemný prášek, který pošleme na další rozbor.
Zaostřeno na USA
V Americe jsme už podruhé, takže některé věci nevnímáme s prvotním nadšením – stihli jsme si vyvrátit některé zažité představy o Americe, se kterými jsme sem přijeli, jiné se nám naopak potvrdili.
Nikdo tu například nedokáže pochopit, jak můžeme chodit všude pěšky (dokonce i s nákupem!) a obejít se celý měsíc bez auta! Řídí tady každý, jen co mu zaschne barva na nově vydaném řidičáku. Za volantem lidé tráví hodně času a vzhledem k tomu, že si krátí dlouhé chvíle – například nanášením make-upu anebo esemeskováním – vidět na dálnici ošklivou nehodu z nepozornosti je docela běžné.
Další věc, která alespoň mě na USA překvapila, je ostrý kontrast mezi vyumělkovanými drahými čtvrtěmi s udržovanými historickými domy a šedivou realitou nižší třídy. Například taková cesta autobusem je podle našeho pozorování spíše záležitostí sociálně slabších, případně těch, kteří z nějakého důvodu nemůžou řídit. V autobuse jsme potkali i ty nejpodivnější lidi – například rappera, který svou kritiku společnosti recitoval do hřebenu jako mikrofonu. Vzhledem k tomu, že jsme dorazili krátce po Halloweenu, dost nás pobavila někdy přehnaná výzdoba domů a hlavně hnijící dýně přede dveřmi, které se majitelé neobtěžují vyhodit. Ochutnali jsme tu pravé americké Díkuvzdání – profesor Hole nás pozval na večeři k sobě domů a gastronomický zážitek jsme rozdýchávali ještě druhý den.
Přestože drtivou většinu času trávíme prací, občas se naskytne příležitost k vítanému úniku ze stereotypu. Minulý týden jsme například poprosili naši známou, archeoložku Dawn, aby nás vzala na nějaký výzkum. Ještě nikdy jsme totiž neviděli americké archeology v jejich „přirozeném prostředí“. Dawn nás vzala na skromnou lokalitu Gallow's Hill, kde se našly pravěké kamenné nástroje původních obyvatelů Ameriky. Příjemná byla i návštěva Old Stubridge Village – skanzenu s atmosférou roku 1830, kde v každém domě potkáte lidi v historických kostýmech, kteří připravují dobová jídla, dělají domácí práce, nebo se věnují tradičním řemeslům.
Od aspirinu k vzácným tapisériím
Prestižní Yale u nás většina lidí zná mimo jiné díky seriálu Gillmorova děvčata. Duch Yaleu je v New Havenu přítomný skoro na každém rohu – po městě jsou rozeseté jeho krásné fakulty, honosné koleje, knihovny a další budovy. Vzhledem k tomu, že jsme na stáži u emeritního profesora, který už aktivně neučí a nemá vlastní studenty, bohužel nemáme příležitost potkat se s vrstevníky a ochutnat pravý studentský život. Podnikli jsme sice takzvanou Yale tour, ale netroufla bych si na základě tak krátké prohlídky udělat o univerzitě představu.
Co mě ale zaujalo, byla návštěva západního kampusu, kde jsme nechali vyrobit 3D skeny vybraných střepů. Až futuristicky působící areál získal Yale „za babku“ od firmy na výrobu léčiv, která se rozhodla přesídlit krátce po jeho dostavění. Nikdy nepoužité laboratoře a prostory nabídla k prodeji a Yaleu teď slouží k nejrůznějším účelům – přemístili sem například depozitář etnografických a archeologických nálezů, působí tu i konzervátoři a funguje tady velmi moderní centrum pro digitalizaci. V době naší prohlídky sledujeme například restaurátory při záchraně vzácné tapisérie.
V prachu dávnověku
Když si natáhnu masku, sterilní rukavice a chopím se vrtačky, moje spolužačky začínají překreslovat malované vzory ze střepin společně s jejich profilem, zapisují údaje do databází a připravují kousky na dnešní focení. Práce nás pohlcuje natolik, že se vzpamatujeme až ve čtyři – musíme stihnout autobus. Z okna sledujeme západ slunce nad New Havenským přístavem, ve kterém kotví gigantické tankery. Po chvíli si uvědomím, že hučení, ze kterého mi zaléhají uši, není zvuk oceánu, ale vytížená dálnice, po které se řítíme do tmy.
Autorka je doktorská studentka archeologie na Filozofické fakultě MU.