Potkáváme se v pondělí posledního lednového týdne. Je zkouškové období, takže Natálie Nádeníčková má stejně jako ostatní studenti Masarykovy univerzity poněkud jiný režim než v semestru. Mladá bioložka si na mě udělala čas v poledne. To už měla za sebou zkoušku z molekulární fyziologie živočichů a další pochůzky v bohunickém kampusu.
Ráno vyrazila Natálie s předstihem, přesto měla trochu obavy, aby ji stihla. „Bylo náledí a já jsem si vzpomněla, jak jsem v prváku nestihla zkoušku kvůli problémům v dopravě. Vyjela jsem tehdy s dvacetiminutovým předstihem, ale na kampus jsem dojela dvacet minut po začátku zkoušky. Byla jsem proto dnes trochu nervózní,“ vypráví mi několik let starý příběh. Dnes byla na kampusu včas, a tak měla na napsání testu 90 minut.
„Na bakalářském stupni byla většina zkoušek kroužkovacích. Na magisterském stupni už jsou to spíš otevřené otázky v testech a nově i ústní zkoušky. Jak která zkouška probíhá, se můžeme dozvědět od starších kolegů,“ popisuje rozdíly studentka experimentální biologie živočichů a imunologie.
V tomto oboru je jen málo studentů, a tak na většinu předmětů ani neexistují skripta. „Učitelé ale vkládají přednášky do ISu a učím se také ze svých poznámek z přednášek. Ty jsou ale někdy chatrné, takže je dáváme dohromady s kolegy,“ poznamenává s úsměvem Natálie.
Doplňuje, že někdy se spolu také připravují na zkoušky. „Je to hodně dobrá metoda. Člověk nemá tendenci od učení odbíhat. Navíc si vyměňujeme i různé postřehy k látce nebo vlastní metody, jak si ji zapamatovat,“ vysvětluje mi při kávě, jak se učí. Nejvíc jí pomáhají výpisky, ze kterých si pak opakuje.
Raději se taky učí na zkoušky postupně. „Měla jsem začátkem ledna dvě v jeden den, což pro mě bylo náročné. Hlavně se mi v hlavě míchala témata. Jsem spíš typ, který se naučí na jednu zkoušku, pak to „zapomene“ a učí se na další,“ popisuje ideální průběh zkouškového Natálie.
Studuje převážně na privátu. „Ve zkouškovém se ráda vyspím, takže až vstanu, začnu se učit. Dělám si pauzy, ve kterých si čtu beletrii nebo sleduju sport, a vydržím zhruba do půlnoci. Ráno ve zkouškovém dni pak vstávám dřív a ještě si všechno zopakuju,“ říká s tím, že když ji předmět baví a zajímá, stačí jí projít materiály dvakrát.
Na náročnější zkoušky se učí i pět dní. „Sice jsem před zkouškou trochu nervózní, ale po Erasmu ve Vídni už to zdaleka tak neprožívám. Zjistila jsem, že jsou mnohem důležitější věci než to, jestli člověk udělá zkoušku napoprvé nebo jestli ji má za A nebo za C.“
Vždycky si ale prý říká, že se bude učit průběžně. „To se mi nicméně podařilo jen v té Vídni, kde jsme toho měli opravdu hodně. Učení během semestru ale pomáhají předměty, kde se píšou průběžně testy, a u nás je to také o tom, že kvůli laboratorním cvičením musíme mít nastudovanou i teorii,“ dodává studentka experimentální biologie.
Do laboratoře s kočičí krví
V laboratořích tráví stále více času, protože na magisterském stupni přibývá praxe a také diplomová práce už je praktická. „Po zkoušce jsem právě byla na konzultaci. Čeká mě teď hlavně dohledávání článků. Pokračuju v tématu z bakaláře, zabývám se výskytem patogenních organismů – tedy nemocí – u kočky domácí. V laboratoři budu analyzovat vzorky krve od různých koček a hledat například toxoplazmózu,“ přibližuje téma své závěrečné práce Natálie. Dodává, že v laboratoři tráví zhruba pět hodin týdně.
Pondělní dopoledne na kampusu zakončuje ještě jednou konzultací. „Šla jsem za oborovým koordinátorem kvůli stáži v zahraničí. Chtěla bych příští rok jet na Azorské ostrovy, kde mají zajímavé obory,“ prozrazuje Natálie své dlouhodobé plány.
Ty krátkodobé jsou podstatně jednodušší. „Po zkoušce si vždycky udělám volno, takže nic pevného nemám v plánu. Asi půjdu domů trochu uklidit a možná i spát. Už jsem se stavila za jednou kamarádkou na kampusu, ale mám spoustu dalších známých, kterým jsem slíbila, že se potkáme. Takže uvidím, co bude večer,“ říká mi krátce po poledni.
Další zkouška ji čeká až za deset dní, takže nicnedělání po zkoušce si tentokrát protáhne. Přesto bude naplněné povinnostmi. „Zítra musím vstávat brzo, čeká mě babysitting. Mám v Brně starší sestru, které občas chodím hlídat teď osmiměsíčního synovce,“ popisuje svůj příští den Natálie. Chystá se ještě na kávu s kamarádkou a hlavně bude vyhledávat informace k diplomové práci.
Středa se od úterka také příliš neliší. Odpoledne ale střídá sezení u počítače sport, konkrétně badminton. „Dvakrát týdně si vyhrazuju hodinu na sport. Aktuálně mě baví právě badminton, chodím taky běhat nebo plavat,“ říká mi studentka, která dělala závodně atletiku.
Průvodkyně erasmáků
Zábavy ještě pro dnešek není konec. Natálie se hodně angažuje jako tutorka zahraničních studentů v rámci studentského spolku International Student Club. „Sama jsem byla na Erasmu, takže vím, jak je dobré, když má člověk v cizí zemi někoho, kdo mu pomůže s orientací ve městě i ve škole. Navíc mi chyběl kontakt s mezinárodním prostředím a konverzace v angličtině. Každý semestr se tak starám minimálně o dva cizince,“ říká mi ve středu večer bioložka.
„Každý student, který přijede, potřebuje něco jiného. Některé vyzvedávám při příjezdu. Většině pak pomáhám s rozvrhem, hledám jim doktory nebo jiné služby. Někdy mě také prosí o pomoc s domluvou na cizinecké policii,“ přibližuje mi Natálie, co obnáší tutorství. Spolu s dalšími studenty bere své erasmáky taky na laser games nebo do zajímavých hospod v Brně. V minulém semestru to byl také pravidelný pub kvíz organizovaný studentským klubem.
Zrovna míří do baru s polskou studentkou práv Izabelou, která strávila na Masarykově univerzitě jeden semestr. Nad míchanými nápoji probírají i s další kamarádkou nejen zkoušky, ale také zvyklosti v jednotlivých zemích či na školách. Příjemný večer zakončují holky posledním drinkem v jedenáct a míří domů. Zítra ráno totiž musí Natálie do kampusu. V knihovně si potřebuje najít další materiály ke své diplomové práci a už odpoledne odjíždí s rodinou na hory.
