Chcete studovat v zahraničí, přiučit se cizí jazyk a osamostatnit se od rodiny nebo své domovské univerzity? Vyzkoušet si to můžete třeba na Erasmu, ale dá se zajít ještě dál. Absolventka Masarykovy univerzity Jitka Bartošová třeba odjela na doktorské studium do Kanady.
„Studovala jsem tady obecnou lingvistiku, ke které jsem si pak přidala i obecnou pedagogiku,“ uvádí Jitka. Už v průběhu bakaláře se zaměřila na generativní gramatiku (teorie o jazyce spojené s Noamem Chomskym), které se v České republice věnuje poměrně malé množství lingvistů. Na magistrovi pak odjela na Erasmus do Nove Gorici ve Slovinsku, kde získala důkladnější průpravu v generativní gramatice a jejích jednotlivých odvětvích.
Během posledního roku studia k ní od vedoucího její diplomové práce přišla nabídka, že jedna kolegyně shání do projektu v kanadském Hamiltonu mezinárodního studenta. „Rozhodla jsem se, že do toho půjdu,“ popisuje Jitka a dodává, že jí přišlo zajímavé zaměření oboru Cognitive Science of Language, který je z velké části experimentální. „Zajímal mě hlavně ten experimentální design. Tady je to pořád ještě v začátcích a chtěla jsem se o tom naučit víc,“ vysvětluje doktorandka.
Adaptace šokem
Opustit Česko bylo samozřejmě těžké, čtyři roky doktorátu jsou přece jen dlouhá doba. Musela rychle dostudovat magistra a celý proces vyřizování pak ještě trval několik měsíců a jistota přišla až týdny před odletem. „Všechno jsem musela absolvovat tak rychle, že jsem nad ničím moc nepřemýšlela a vlastně až poslední měsíc mi začalo docházet, co dělám,“ směje se Jitka.
Vpád do akademického života v cizí zemi byl dost náhlý. „Od druhého týdne, kdy jsem tam přijela, jsem začala učit semináře kanadské fonologie, takže to byla trochu adaptace šokem,“ popisuje Jitka. Nad některými předměty musela trávit desítky hodin týdně, o to rychleji ale do nového systému zaplula.
„Díky tomu obrovskému množství výzev jsem ani neměla čas přemýšlet třeba nad tím, jak mi Česko chybí, nebo jestli jsem vůbec udělala dobře,“ říká a dodává, že náročnost jí pomáhal překonat i fakt, že ji všechny činnosti hodně bavily.
Co se týče samotné podoby školského systému, od toho českého se kanadský značně liší. „Na bakaláři začínáš s úplně obecným úvodem ve smyslu univerzálního vědění a teprve po roce nebo dvou se začínáš nějak specializovat,“ popisuje Jitka. Po skončení bakaláře se pokračuje na tzv. graduate studies, což je spojené magisterské a doktorské studium. „Magistři jsou na tom dost podobně jako doktorandi, dokonce i učí,“ doplňuje.
V Kanadě se platí školné, což je diametrální rozdíl oproti českému systému. „Velké množství studentů se zadlužuje, protože studium je samo o sobě tak náročné, že není možné u něj třeba pracovat, a školné si tak hradit,“ vysvětluje Jitka a dodává, že i čtyři předměty za semestr jsou často příliš.
Co dál ještě nevím, ale nelituju
V Kanadě je už tři roky, takže se teď Jitka soustředí hlavně na dokončení dizertace, v níž zkoumá určité a neurčité členy v češtině. „Většina slovanských jazyků členy nemá a není jasné, jestli je v češtině nevyjadřujeme nějakým jiným způsobem. Podle teorie mé vedoucí se určitost a neurčitost zjednodušeně řečeno vyjadřuje slovosledem. Na to se v dizertaci zaměřuju,“ popisuje svůj výzkum.
Co bude až se za rok z Kanady vrátí, zatím příliš neplánuje. „Zůstat v akademické sféře je dost těžké, i když k tomu ten doktorát tak nějak předurčuje. Najít pozici hned po škole ale takřka nejde, tak se to většinou řeší granty. Já ale úplně nepočítám s tím, že by se mi to povedlo. Asi bych chtěla zkusit něco jiného,“ říká Jitka.
Celou zkušenost z doktorátu v zahraničí ale považuje za velmi přínosnou. „Pokud chce někdo někam jet, tak si to ale musí fakt rozmyslet. Máš čtyři roky, kdy se musíš intenzivně věnovat jedné věci a nemáš čas na nic jiného. No a po těch čtyřech letech není úplně jisté, jestli ti z toho něco kápne,“ popisuje Jitka.
Zrovna Kanada to podle ní navíc mezinárodním studentům nedělá úplně jednoduché, hlavně kvůli výši školného a časovému omezení doktorského studia. Obecně se podle ní ale jedná o neskutečně cennou životní zkušenost.
„Naučila jsem se líp anglicky, naučila jsem se anglicky i psát a vůbec připravovat různé typy textů. Naučila jsem se taky líp vařit. Hlavně je ale zajímavé vrhnout se do cizího prostředí a pak sledovat sám sebe, jak se měníš a jak jsi silnější,“ uzavírá.