Život Filipa Hlaváčka určitě neodpovídá typickému studentovi Ekonomicko-správní fakulty MU. Nejen že se všude pohybuje na vozíku a v některých záležitostech potřebuje individuální přístup, on také ještě donedávna studoval druhý obor na Fakultě sociálních studií MU a i se svým handicapem se věnuje závodnímu plavání. Jak vypadá jeho týden?
Na univerzitě není žádným nováčkem, přesto je nyní studentem teprve prvního ročníku hospodářské politiky. Před dvěma lety totiž začal Filip Hlaváček studovat dvouobor hospodářské politiky a žurnalistiky, takže ho hned po přestěhování z Prahy do Brna čekaly náročné přejezdy mezi dvěma fakultami a zvládání odlišných způsobů výuky. První půlrok měl k dispozici asistentku, která mu pomáhala s přepravou, jakmile se ale Filip v novém prostředí zaběhl, je už úplně samostatný.
„Žurnalistika mě lákala, měl jsem dokonce vizi stát se sportovním komentátorem a zjistil jsem, že v Brně se tento obor učí lépe než v Praze. To byl tedy hlavní důvod, proč jsem absolvoval netradiční cestu z Prahy do Brna,“ popisuje student.
Už po prvním roce studia však zjistil, že praktická žurnalistika mu nepřijde zdaleka tak zajímavá, jak si původně myslel, a začal si zapisovat předměty už jen z hospodářské politiky. Po dalším roce udělal přijímačky na samostatný obor a přesunul se mezi ekonomy úplně.
Protože má uznaných několik desítek kreditů z prvního studia na fakultě a protože se mu při zápisu předmětů jednoduše nepodařilo více si zaplnit rozvrh, má hned od pondělka celkem volný program. V jednu hodinu ho čeká seminář ze základů ekonometrie, tedy jeden z těžších předmětů, kde se učí vytvářet statistiky a grafy některých ekonomických jevů. „Pokud jedu zrovna o víkendu domů za rodiči nebo třeba navštívit kamarády, můžu si seminář přehodit na středu, to je výhoda,“ popisuje Filip.
Na kolej pět minut
Po semináři míří buď do knihovny, nebo na kolej, tedy na dvě místa, kde tráví i většinu ostatního volného času. Z budovy fakulty na Lipové ulici naštěstí nemusí vážit na koleje nijak dlouhou cestu – bydlí hned ve vedlejších kolejích Vinařská. To je také jeden z hlavních důvodů, proč zůstal studovat v Brně a nevrátil se zpět do Prahy.
„Na koleji máme navíc super partu kamarádů z několika sousedních pokojů, se kterými se občas scházíme na společnou večeři nebo jen na pokec,“ vypráví Filip.
Plaváním ku zdraví
Učení rád nechává na večer a táhne ho dlouho do noci, ráno proto déle vyspává a cíleně má veškerou výuku až odpoledne. Zrovna v úterý ale nevyráží do posluchárny, nýbrž na plavecký stadion za Lužánkami. Ve tři hodiny odpoledne mu tam začíná hodinový trénink, musí ale kvůli zvýšené časové náročnosti přesunu vyrazit více než hodinu předem.
Od nejbližší autobusové zastávky Zimní stadion je to přitom k budově bazénu ještě pořádný kus, Filipa tak čeká pravidelná rozcvička v podobě samostatného dojezdu na vozíku. „Plavu už dvanáct let, a i když jde spíše o rekreační záležitost, účastním se pravidelně i závodů na národní úrovni. Po přestěhování do Brna jsem se přidal do sportovního klubu Kontakt, který sdružuje handicapované plavce. Nyní už tam mám spoustu kamarádů, bez kterých bych si život neuměl představit,“ vysvětluje student s tím, že se třikrát ročně účastní republikových závodů v Praze, Brně a Karlových Varech, na výsledkové listině se ale většinou hledá spíše odzadu.
Trénink začíná rozplaváním, následují dvě technická cvičení a pak hlavní náplň hodiny – většinou nácvik sprintů nebo vytrvalosti. Filip plave všechny styly kromě delfína a na každém tréninku uplave ve vodě zhruba kilometr. „Pro mě je ještě víc než pro zdravého člověka důležité se aspoň trochu hýbat. Z vozíku jsem věčně rozlámaný, a kdybych neplaval, asi by to už odnášel můj zdravotní stav,“ myslí si Filip.
Přednášky ze záznamu
Po tréninku si může jednou za dva týdny dopřát volno, další týden má ale seminář z hospodářských dějin. Seminář navazuje na přednášku, která ale probíhá v době Filipova tréninku, a on si ji tak pouští ze záznamu většinou ještě tentýž den večer. V průběhu semestru musí absolvovat několik průběžných testů, a jak sám přiznává, trochu už se kvůli tomu pod ním začíná kývat židle.
Středa je pro Filipa nejhektičtějším dnem, i když začíná zase až v jednu odpoledne. Čeká ho hodina ekonomické angličtiny, tedy především spousta nové náročné terminologie.
Jakmile skončí angličtina, má Filip necelou hodinu na přesun na autobus, který ho odveze na středeční trénink. Musí ale stihnout návštěvu na koleji a vyměnit tam notebook za ručník a plavky. Na rozdíl od úterka se ve středu musí tramvají dostat na Kraví horu, po cestě zpátky se občas sveze s kamarádkou autem.
Posledním školním dnem je pro Filipa čtvrtek, už dopoledne ho čeká opakovaný předmět základy účetnictví a hned na něj navazuje cvičení z dějin ekonomických teorií. V tomto desetikreditovém předmětu studenti postupně prochází ekonomický vývoj v jednotlivých zemích a mají za úkol si zapamatovat klíčová jména a data. Poslední povinností dne je předmět účetnictví, po jehož skončení už může Filip jet na kolej, dát si večeři a potkat se s přáteli.
Pátek znamená začátek víkendu, a když Filip zrovna nejede domů, tráví dny volna většinou o samotě. „Během týdne se společensky docela vyžiju, takže nemám problém zůstat o víkendu sám a učit se nebo si jít ještě soukromě zaplavat. Taky mám rád filmy,“ vyjmenovává student. Doma rád jezdí na speciálně upraveném kole, do Brna si ho ale zatím nepřivezl.
