Důvody, proč se někdo ze zahraničí pustí do studia češtiny, jsou různé. Někdo má z Česka příbuzné, jiný sem jde pracovat, nebo se zamiluje do zdejší kultury. Brit Harry Patterson, jeden z účastníků letošní Letní školy slovanských studií na Filozofické fakultě MU, není ani jeden z těchto případů. Češtinu si jako svůj další cizí jazyk vybral zkrátka proto, že to byla zajímavá výzva.
„Doma jsem na univerzitě v Sheffieldu studoval francouzštinu a vybíral jsem si k tomu další cizí jazyky, tak padla volba na češtinu a ruštinu. Jsou si podobné, byla tam možnost vyjet do zahraničí a navíc jsem o češtině slyšel, že je to těžký jazyk se spoustou výjimek, tak jsem to chtěl zkusit,“ popisuje Harry a češtinu přitom používá velice dobře.
Mluví jí čtyři roky a je to znát, díky talentu na jazyky se mu povedlo dostat na velmi vysokou úroveň. „Hlavně v začátcích mi pomáhalo, že studuju dva slovanské jazyky najednou, spousta věcí je stejných. Jenže oba taky mají dost těžkou gramatiku a v češtině je spousta výjimek a třeba těch sedm pádů, to je horor,“ směje se.
Hned jak si nové jazyky ke studiu vybral, začal si o Česku hledat další informace. Popisuje třeba, jak projížděl mapu, našel si českou hudbu a poslouchal český rap. Ve druhém ročníku na univerzitě dostal stipendium na letní školu do Českých Budějovic a pak následoval semestrální pobyt v Brně. Ano, to že je letos na letní škole v jihomoravské metropoli, znamená, že se do města při svém Erasmus+ pobytu dost zamiloval.
„Byla to paráda. Pár lidí z Brna jsem znal už ze Sheffieldu, takže pak když jsem přijel, měl jsem i s kým bydlet. Moc se mi líbí město. Ve druhém ročníku jsem psal práci o funkcionalismu, který je tady hodně zastoupený. I mému otci, který je architekt, by se tady líbilo,“ vyjmenovává Harry brněnské klady a přidává k nim také zážitky prožité s kamarády z Erasmu nebo to, že je ve městě dobrý skatepark.
Protože je Česko malé a lidé odjinud nemají moc důvody si těžký slovanský jazyk osvojovat, sám už na vlastní kůži poznal, jak kladně Češi reagují, když slyší nějakého cizince jejich mateřštinu používat.
„Mám pocit, že Češi jsou velcí cestovatelé. Vždycky, když někam jedu, tak nějakého potkám. A hned pak začne nějaká družba. Jste dobří lidé,“ popisuje mladý Brit, který mezi Čechy a lidmi ze svojí země nevidí moc velký rozdíl. Přiznává ale, že se Čechům se složitěji dostává pod kůži.
Sám teď však ještě víc studuje jinou mentalitu. Až skončí na letní škole v Brně, jede do Moskvy, kde podepsal tříletou smlouvu jako učitel na tamější britské škole. Další země, další výzva. „Jazyky jsou můj ohromný koníček. Jestli se nebojím života v Rusku? Ne to, vůbec, já svoji práci miluju,“ vyznává se Harry.
