ICRC: příležitost pro univerzitu i kraj

Většina „velkých“ výsledků vědy a techniky vzniká svobodnou a volnou tvůrčí činností lidí na univerzitách a dalších specializovaných výzkumných institucích. Případ od případu se liší zdrojem inspirace pro řešené problémy a způsobem financování. V některých disciplínách, jako jsou například medicína a farmacie, se však už i takový základní výzkum neobejde bez konsorcia silných investorů, bez jasně stanovených, byť jen rámcových cílů a bez možnosti mobilního nasazení nejlepších světových mozků schopných prolomit jednotlivé dílčí problémy.

Velcí komerční hráči na světovém poli jsou si naopak dobře vědomi toho, že bez dobře rozvinuté infrastruktury pro skutečně svobodný výzkum nemají a nebudou mít z čeho čerpat pro aplikovaný výzkum a vývoj, směřující k inovacím jejich výrobků a služeb. Proto také sami iniciují vznik nadkritické úrovně a množství výzkumu ve vybraných regionech a zvlastních zdrojů do takových aktivit vkládají nemalé prostředky. Instituce jako IBM nebo GE Healthcare investují na tomto poli každoročně částky v řádu miliard dolarů.

Pro přenos výsledků a znalostí z akademických institucí do vývoje a inovací je současně třeba splnit minimálně pět podmínek. Těmi jsou: a) vybudovaná silná infrastruktura výzkumných pracovišť (tj. budovy, včetně základního vybavení; b) dostatečné technologické vybavení pracovišť; c) pružná organizační struktura pracovišť, schopná rychle vytvářet tématicky orientované týmy a absorbovat přední světové výzkumníky (ať už krátkodobě nebo formou dlouhodobých pracovních smluv); d) existence konsorcia silných komerčních partnerů inspirujících výzkum a přebírajících jeho výsledky, nebo snadný vznik dalších pracovišť prohlubujících a zpřesňujících výsledky výzkumu až po vývoj konečných inovací či služeb pro komerční využití; e) technické zabezpečení organizačních, ekonomických a právních záležitostí souvisejících se správou a ochranou duševního vlastnictví vznikajícího při výzkumu. Všechny tyto podmínky musí současně být splněny na úrovni odpovídající šíři a velikosti záměrů, protože nejslabší článek určuje sílu celého řetězce.


Podle typu výzkumu je přitom nutné také hledat vhodné formy. Pro obvyklé „zlepšovatelství“, vedoucí k inovacím technických výrobků či služeb, v podstatě dostačuje standardní klasická struktura našich technických univerzit pro body a) až c) a existence specializovaných pracovišť, jako je např. Jihomoravské inovační centrum (bod e), spolu se zájmem dostatečného počtu výzkumníků o vytváření malých nových firem (bod d). To je zabezpečení, které v našem regionu už v podstatě začíná fungovat. Opačným extrémem je moderní medicínský či farmaceutický výzkum, kdy náklady na každý z výše uvedených bodů, nutné pro dosažení nadkritické kvantity či kvality byť jen v jednom úzce vymezeném oboru, jsou v řádech miliard nebo alespoň stovek miliónů korun.

Projekt ICRC je mimořádným příkladem toho, jak je možné i v našich podmínkách naplnit všechny předpoklady. Jediným chybějícím článkem (byť velice podstatným) je prozatím bod první. Pokud se podaří nalézt dostatečné prostředky na úrovni českého státního rozpočtu pro výstavbu budov, existující mimořádně silné konsorcium největších světových hráčů (GE Healthcare, IBM, Pfizer a další ) se postará o body b) a e). Navrhovaná forma spolupráce s Mayo Clinic je pak zárukou podmínek pro bod c).

Pokud nalezne vláda ČR odvahu profinancovat infrastrukturu předloženého projektu (cca 1,8 miliard Kč), vznikne tak patrně první skutečně funkční technopark v naší části Evropy v oblasti medicínského výzkumu. Pozitivní dopady pro celý region jsou jen těžko představitelné. Všude ve světě po prvním podobném průlomu následovaly další, často ve zcela nesouvisejících odvětvích průmyslu.