Součástí programu Brněnského listopadu je i stejnojmenná putovní výstava, která celkem na třiadvaceti panelech prostřednictvím fotografií a dalších dokumentárních materiálů, poskytnutých především Archivem Masarykovy univerzity, popisuje události, které se odehrávaly v průběhu listopadu a prosince 1989 přímo v ulicích Brna. Výstava byla až do poloviny prosince ke zhlédnutí v atriu Fakulty sociálních studií, do poloviny ledna bude k vidění v kavárně Bakala Café a pak se vydá na cestu po různých, nejen brněnských prostorách. Jedním z autorů výstavy je student FSS Martin Voráč.

Jak jste přišli na nápad uspořádat takovou výstavu?  

Výstava o brněnské sametové revoluci vznikla jako jeden z projektů širší studentské iniciativy s názvem Inventura demokracie, která byla založena u příležitosti blížícího se 20. výročí roku 1989. Vytvořili jsme ji společně s pražskými studenty. Jednotlivé uspořádané akce mají různé cíle. Některé se zaměřují na reflexi současnosti, jiné jako třeba naše výstava připomínají samotný rok 1989, tedy důležitou a zlomovou událost naší minulosti. Na Brno jsme se zaměřili jednak proto, že o dění mimo Prahu se toho ví vskutku velmi málo, a jednak proto, že jsme chtěli ukázat, že lidé žili revolucí i v jiných místech republiky, nebyla to jen otázka Prahy. Část výstavy se ale například věnuje předlistopadovému studentskému časopisu Revue 88, který byl výjimečný celorepublikově a v mnohém předčil i Prahu. 

Co by si měl člověk z vaší výstavy odnést? 
Nerad bych nějak jasně a definitivně vymezoval, co by mělo být poselstvím výstavy a tedy i doby, o které vypráví. Tahle otázka by měla zůstat otevřená. My sami jsme chtěli zvýšit prosté povědomí o sametové revoluci a především nechat návštěvníky tehdejší dobu alespoň trochu prožít, zakusit atmosféru a pocítit étos tehdejších dní. Odvaha, zanícení či obětavost lidí jsou dodnes velmi inspirativní.

Proč je potřeba si události kolem 17. listopadu připomínat? 
Výstava je určená především pro dnešní studenty, kteří sametovou revoluci nezažili. Rok 1989 je tak zvláštním typem zkušenosti, kterou my mladí v podstatě neznáme. O to důležitější je, abychom si jej připomínali. Sametová revoluce byla okamžikem, kdy si společnost velmi silně uvědomila sama sebe jako jeden celek, a právě kolektivní osud společnosti byl tím, k čemu se téměř každý v té době vztahoval a považoval ho za zcela zásadní. Intenzita, s jakou se celá společnost podílela na veřejném dění, a všeobecná potřeba se k němu vyjadřovat byly naprosto ojedinělé.

Může nám tedy tato zkušenost říct i něco o dnešku?
Zkušenost sametové revoluce – tedy že lze naším přičiněním měnit věci kolem k lepšímu, je užitečná a měli bychom si ji v mysli uchovávat. Přelomová a vyhrocená doba navíc podněcuje k sebereflexi a ke kladení zásadních otázek po osudu společnosti i jednotlivců, vtahuje do dění a vyvolává v nás potřebu přiložit ruku k dílu. Přesně taková byla i sametová revoluce. Něco takového je ovšem nutné v každé době a blížící se 20. výročí by pro to mohlo být dobrým důvodem navíc.