Oproti AS MU byl senát na VUT rozhodně aktivnější. Má sice jen 24 senátorů (oproti našim 46), ale využívá jednu kancelář s uvolněnou pracovnicí a i studentská komora má k dispozici kancelář a vlastní rozpočet. AS VUT organizuje pravidelně několikadenní výjezdní zasedání a regulérní zasedání trvají většinou dvakrát déle. Rozdíly se dají pozorovat například i na kultuře zápisů – na VUT bývaly na pěti až deseti stránkách oproti našim dvěma stranám. Jednou z konkrétních pravomocí AS VUT byla například rezerva v rozpočtu ve výši jednoho až dvou milionů korun, kterou AS každoročně rozděloval podle svého uvážení. Aktivita v senátu byla ohodnocena finančně a studenti dostávali stipendium. V neposlední řadě byli senátoři zváni na různé kulturní akce pořádané univerzitou a celkově členství v senátu bylo mnohem prestižnější záležitostí.
Na MU takovéto vymoženosti nemáme. Zasedání mi připadala mnohem formálnější, většinou se příliš nedebatovalo, jen hlasovalo – byly schvalovány předložené materiály. Povětšinou jednohlasně. Vlastní iniciativy nebylo mnoho. Na druhou stranu AS se pravidelně scházel, ekonomická a legislativní komise připravovaly podklady pro jednání a zástupci vedení univerzity navštěvovali pravidelně zasedání, vysvětlovali nám své kroky a byli připraveni zodpovědět nám své otázky. I rektorát byl otevřen studentským návrhům, zval studentské zástupce do svých pracovních komisí, a pokud jsme měli nějaký návrh či problém, byli jsme vyslyšeni. Problémem na straně studentských senátorů však byl mizivý zájem o tuto podanou ruku.
Po Novém roce zasedne nový senát, který bude mít novou atmosféru, nové senátory, nové nápady a hlavně snad i nové nadšení a energii – tedy potenciál ke změně. Na zaktivnění činnosti AS není jednoduchý recept. Částečná profesionalizace a zlepšení materiálního zázemí může být cestou. Ale to samo o sobě nestačí. Je potřeba, aby do AS kandidovali lidé, kteří mají opravdový zájem o dění na univerzitě a chtějí se aktivně podílet na její správě. Senát by si měl postupně vybudovat a posilovat postavení ve vztahu k vedení univerzity i veřejnosti. Pokud vzroste důvěra v senát, ale i sebedůvěra samotných senátorů, může se senát stát univerzitním orgánem, reprezentantem akademické obce, který má vážnost a reálně ovlivňuje dění na naší alma mater.
