„Dvojhvězdy nám pomáhají nahlédnout do historie vesmíru a dávají nám klíč k jeho dalšímu pochopení,“ říká Zdeněk Mikulášek z ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty. I proto se staly hlavním tématem konference, kterou uspořádali na fakultě na konci června. Dvojhvězdy přilákaly do Brna největší vědecké špičky oboru a s více než 150 účastníky z celého světa se konference stala jednou z významných akcí pořádaných v rámci mezinárodního roku astronomie i výročí založení univerzity.
Proč je sledování dvojhvězd tak zajímavé?
Dvojhvězdy nám mohou pomoci v chápání vesmíru ze všech stran. Díky nim se do něj díváme velmi hluboko. Pro náš ústav jsou proto jedním ze stěžejních témat.
Jen velmi málo hvězd existuje osamoceně. Mezi takové patří například i naše Slunce – jenže tyto hvězdy nám toho o sobě moc nepovědí. Zajímavější jsou pro nás hvězdy, které vytvářejí dvojice a hvězdné soustavy. Složky dvojhvězdy se zprvu vyvíjejí nezávisle, ale později, když se stanou rozměrnější a zářivější, se začnou ovlivňovat: mohou se vzájemně ozařovat, vyměňovat si hmotu nebo i vybuchovat jako novy či supernovy.
Z jejich pozorování můžeme určit například i jejich rozměry, hmotnost, zářivost nebo věk. To nám pomáhá k ověření znalostí o vývoji hvězd, procesech v jejich nitru, ale třeba i k určování vzdálenosti galaxií, pochopení vývoje vesmíru.
Vraťme se ještě k výměně hmoty mezi dvojhvězdami. Tento jev vypozoroval nezávisle na dalších vědcích v 60. letech 20. století náš přední astronom Plavec. Jeho vědečtí kolegové to pak nazvali prozaicky – pes požírá psa. O co v této výměně jde?
Hmotnější ze dvou hvězd se vyvíjí rychleji, po určité době začne expandovat, a když naplní vymezený prostor, začne během velmi krátké doby přesouvat hmotu druhé hvězdě. Hmotnější hvězda tak předá až osmdesát procent své hmoty té druhé, lehčí. A jejich role se vymění. Vůdčí hvězdou se stane ta druhá, původně méně hmotná.
Do jaké míry ovlivňují dvojhvězdy svět okolo nás?
Bez nich by náš svět nebyl, jaký je. Vznik chemických prvků závisí na výbuchu supernov typu Ia – ty rozhazují do prostoru těžší prvky, bez nichž bychom tu nebyli. Na konferenci se také ukázalo, že stejnými prostředky, jakými se pozorují dvojhvězdy, se sledují také planety, a je tak možné studovat, jestli se na některých z nich nevyskytuje život.
Jaký je zájem o astronomii na univerzitě?
V našem ústavu máme 90 studentů astrofyziky – troufám si říci, že to je nejvíce na světě. Velký zájem je dán i dlouhodobou oblibou astronomie v České republice – amatérská astronomie je u nás na vysoké úrovni, dá se říci, že amatérští astronomové u nás odvádějí zcela profesionální, mezinárodně respektovanou práci.
Astronomie obecně je u nás poměrně dobře prezentována, vy sám jste autorem několika popularizačních knih o astronomii. Jak moc je podle vás důležitá popularizace vědy? Vědci často tvrdí, že redukce informací o složitých jevech, které zkoumají, není možná.
Popularizace astronomie je pro nás velmi důležitá, snažíme se předávat studentům i svoje zkušenosti z této oblasti. Ve chvíli, kdy chcete popularizovat, musíte najít vhodná témata, vědět, co si můžete dovolit zatajit, aby byl pořád ještě váš výklad přesný, a pak vše jasně formulovat a zároveň posluchače nezahltit informacemi.
Jaké jsou výzvy pro astronomii do budoucna? Je to třeba poznání toho, co tvoří tmavou hmotu ve vesmíru?
Jediné pojítko mezi vesmírem a námi je světlo, hmota, která je součástí vesmíru, je tvořena něčím, co není vidět, co se nedá pozorovat. Víme ale už, jaké vlastnosti ta hmota má, dokážeme říci, jak je vesmír starý. Předpokládám, že to bude trvat nejvýše deset, patnáct let, než přijdeme na to, z čeho je temná hmota složena a jak to souvisí s tím, z čeho jsme složeni my na atomární úrovni.
