Nápad na nerezové kelímky dostal předloni, kdy si začínal všímat toho, že nerad nosí do obchodu igelitky. Také se zamyslel nad tím, že suroviny na výrobu jednoho plastového kelímku postupně vznikaly asi 66 milionů let, během nichž dochází k přeměně pohřbených živočichů na ropu.
Tu pak člověk vytěží a pošle ji potrubím tisíce kilometrů do rafinérií, kde se ropa přemění na naftu a malé plastové granule, z nichž se vyrobí plastové kelímky. A ty se pak po jediném použití prostě vyhodí.
„Pak se mi do ruky dostal nerezový kelímek a naučil jsem z něj pít. Vozil jsem ho i na tábory a do přírody. A začal jsem zjišťovat, jestli by se daly kelímky z potravinářské oceli do Česka dovážet. Navíc jsem věděl, že půjdu na Ekonomicko-správní fakultu, kde mě něco o podnikání naučí. A nastartoval jsem projekt, z něhož vzešel životaschopný produkt. Díky půjčkám od blízkých lidí jsem byl schopný sehnat větší množství kelímků a díky crowfoundingu na Hithitu jsem byl schopný dostat to mezi zákazníky,“ uvedl Vojta.
Zpočátku chtěl vyrábět kelímky v tuzemsku, ale zjistil, že ocelárny nemají dostatečné výrobní podmínky. „Proto zatím kelímky vozíme z Číny, kde mi nabídli jejich úpravu barvou nebo laserem. To se mi ale nelíbilo. Nakonec jsem se rozhodl pro elektrolýzu, kde vám stačí elektrický proud a o zbytek se postará roztok kuchyňské soli. Využil jsem při tom zkušenost ze střední školy, kde jsme s kamarádem psali práci na tohle téma,“ vysvětlil Vojta.
Inspiroval ho i dědeček, který tetováním kyselinou zkrášluje lovecké nože a okoukal jejich úpravu s pomocí fólie s vyřezanými ornamenty. „V dílnách Jihomoravského inovačního centra jsem si pak na laserové řezačce vyřízl ze silikonu moje logo, které pak šlo přitisknout na kelímek,“ vysvětlil student oboru Finance na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity.
Tetování loga na kelímky však podle něj vyžaduje určitou zručnost, nicméně Vojta považuje elektrolýzu za jedno z nejšetrnějších řešení. O názvu OneCup. přemýšlel už v minulosti. K anglickému názvu se přiklonil i proto, že je příznivcem globalizace.
Během loňského koronavirového lockdownu vyráběl originální kelímky sám a občas mu pomohla sestra. Teď mu pomáhají přátelé a kamarádi, kteří zrovna mají volný čas.
Pro rozjezd projektu byl podle Vojty klíčový právě Hithit, kde se o něm dovědělo daleko víc lidí a koncových zákazníků. „Ozvali se i lidi z byznysu a služeb a máme i nabídky na spolupráci s festivaly. Zatím máme v zásobě tři tisíce menších kelímků o objemu 350 ml, ve kterých je ryska na tři deci, a desetinu jsme jich rozdali právě přes Hithit, kde jsme rozdali i stovku půllitrových kelímků. Ty se uchytily a budeme je nabízet i na festivalech,“ uvedl Toman.
A s úsměvem dodal, že bude muset ještě vychytat objem většího kelímku. „Možná necháme vyrobit kelímky o velikosti 600 mililitrů, aby se tam při načepování piva vešla i pěna,“ zacílil na příznivce pěnivého moku dvacetiletý student, který se považuje za puntičkáře a potrpí si na design.
Menší kelímky chtěl dostat mezi Brňany už loni na Vánočních trzích, ale plány mu překazil covid. Proto se je během letošních prázdnin snažil distribuovat do barů a kaváren. „Komu se to líbí, tak mu rádi dáme vzorek. Zároveň bude vědět, kde nás najde. Myslím si, že v tomhle je Brno super, protože lidi jsou tu vstřícní a otevření inovacím a novým věcem. Brno je podle mě progresivní město, v němž si mladý podnikatel jako já vždycky najde svoji cestu,“ podotkl Vojta.
Když přijde řeč na plány do budoucna, kolik nerezových kelímků OneCup. by chtěl dostat mezi lidi, tak mluví především o festivalech a větších akcích. Navíc se mu rýsuje kontrakt, o kterém se však zatím nechce moc šířit, protože je ve stadiu vyjednávání.
Pokud by se podle něj byznys rozjel, tak by menší zakázky pro menší bary a kavárny a také pro individuální zákazníky, kteří by si zboží objednali přes e-shop, nejspíš řešil ruční výrobou. „Pokud by ale šlo už o tisíce kelímků, tak by bylo vhodné přistoupit k variantě laserového gravírování. Už by to neprošlo našima rukama třikrát, ale třeba jen dvakrát,“ zamyslel se sympatický mladík.
Ke kelímkům nabízejí i nerezová brčka, na nichž je malé logo racka. „To už by se také dělalo laserem. Mám totiž zkušenost, že člověk musí být při vytváření loga hodně opatrný, protože racek je drobný a práce se silikonovou šablonou je ošemetná, aby to člověk nezkazil,“ dodal Toman.
Brčko podle něj ke kelímku patří. Nerezová brčka už totiž nabízí řada barů, nicméně Vojtovi moc nepasovala nerezová brčka ke sklenicím. „Nerezové kelímky jsou super, ale ve spojení s nerezovým brčkem je to sexy kombinace,“ dodal Vojta.