Kdyby se skládala mozaika, která by měla pomoci podat obrázek o vývoji České republiky ve 20. století, nechyběly by v ní dílky jako druhá světová válka, komunistický režim nebo sametová revoluce. Tytéž dílky by z velké části charakterizovaly i život prvního rektora Masarykovy univerzity, který do úřadu nastoupil po pádu komunistického režimu, Milana Jelínka.
Dnes šestaosmdesátiletý odborník na českou lingvistiku prožil život plný dramatických zvratů. Zúčastnil se protinacistického odboje, vstoupil do komunistické strany, ale po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se zapojil do disentu, a když se koncem roku 1989 hledal vhodný kandidát na post rektora, stal se jím právě on.
Svůj vstup do komunistické strany loni v prosinci v rozhovoru pro muni.cz zpětně hodnotil jako nešťastný. „Osobně to považuji za jeden z největších omylů svého života. Po tom, co jsem prožil za války při transportech a ve věznicích, jsem věřil, že komunismus bude cesta k lepšímu. Ale nebylo to tak,“ líčil Jelínek.
Po válce vystudoval na Masarykově univerzitě češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu, pracoval mimo jiné jako středoškolský profesor, vědecký pracovník v Ústavu pro jazyk český a v roce 1958 se stal asistentem na Filozofické fakultě. S univerzitou pak spojil svůj život na několik let, stal se dokonce děkanem Filozofické fakulty, ale v roce 1970 z ní musel odejít. „Udělal jsem na univerzitě řadu prohlášení proti okupaci, proti degenerovanému marxismu, kritizoval jsem lidi, kteří nedělali vědu a jen takzvaně propagandisticky přednášeli, a tak dále. Takže jsem po invazi pochopitelně začal být nepohodlný,“ zavzpomínal Jelínek, který se tak vrátil do Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Nesměl však publikovat. Realizoval se proto jinak. Své texty publikoval pod jmény kolegů, přepisoval díla zakázaných spisovatelů a organizoval tajné semináře s francouzskými filozofy. I proto dostal nabídku ucházet se o křeslo rektora právě on. Strávil v něm dva roky, kvůli špatnému zdravotnímu stavu ho musel opustit předčasně. „Bylo to skutečně náročné období, protože jsem musel propustit desítky lidí, kteří si drželi místa jen s podporou strany a pořád se považovali za pány společnosti. Odmítali pochopit, že na univerzitě nemají co dělat,“ vrátil se ještě do minulosti Jelínek, jenž je například autorem děl O jazyku a stylu novin nebo Jak kulturně mluvit a číst. Napsal rovněž publikace Stylistická studia, Argumentace a umění komunikovat či rozsáhlou monografii Teorie stylu.
