Záhy po sametové revoluci, kdy se svoboda stala každodenností, nás začalo zajímat především to, za jak dlouho doženeme Západ ne v kvalitě demokracie, ale v hmotném blahobytu. O demokracii toho však dosud nevíme dost ani my občané, ani naši politici a ani náš prezident. Neumíme ocenit statečnost, protože se stále něčeho obáváme, neoceňujeme poctivost, protože se s ní často nejdál nedojde, necítíme hranici mezi právem a bezprávím, protože právníci úspěšně obhajují obojí. Nepociťujeme solidaritu s chudšími cizinci, kterou jsme dříve potřebovali sami, bereme bezostyšně evropské peníze, ale oplácíme je chováním trucovitého spratka, kterému nestačilo dvacet let k nabytí rozumu.
Těšit se můžeme jen z věcí, které přinesly něco pozitivního: Zásada „nejsme jako oni“ získala naší revoluci mezinárodní respekt stejně jako chápání potřeby Slováků žít v samostatném státě. Naše města jsou opravená a spousta památek zachráněna, kulturní aktivita i malých měst a obcí je obdivuhodná, mládež studuje v zahraničí a vrací se domů zkušená a kultivovaná, nedostatky státní politiky řeší řada občanských iniciativ. Přestane-li se krást a podvádět a politici půjdou příkladem, bude za dvacet let bilance radostnější. Musíme to ale chtít od nich i od sebe.
členka listopadového stávkového výboru FF stávkového