TÉMA: Počítačová kriminalita

Terorismus, zneužití bankovních karet nebo dětská pornografie – to jsou jen některé typy zločinů, které se v posledních letech dostaly i na internet. Síťové IT technologie ale přivedly na svět i zcela specifické a nové zločiny. Mezi ty, které se týkají většiny uživatelů internetu po celém světě, patří nelegální stahování a sdílení dat. Na své řešení tento problém teprve čeká, a to nejen po právní stránce. Může mít totiž vliv na to, jak bude vypadat internet budoucnosti.

Michael Bogdan z Právnické fakulty ve švédském Lundu vidí základní problém tzv. počítačového pirátství v tom, že lidé jsou přesvědčeni, že nepáchají zločin. „Mají pocit, že když dáte něco veřejnosti, tak jí to automaticky patří. Někteří argumentují, že zakazovat stahování je omezování svobodné výměny informací. Jenže autorské právo je jedno ze základních lidských práv,“ poukazuje právník.

Hromadné stahování velkých objemů nelegálně získaných dat se stalo pro některé takovým problémem, že kvůli němu začali prosazovat zvláštní legislativu. Ve Francii například připravili zákon, který má umožnit odpojování přípojek k internetu, pokud se zjistí, že pomocí nich někdo nelegálně stahoval. Původní návrh počítal i s tím, že by k odpojení mohlo dojít bez soudu. „Je to jeden ze zoufalých pokusů uhájit i přes aktuální tendence ve vývoji společnosti, technologií a práva současnou podobu restriktivních autorských práv. Podobně, jako tomu bylo u nejrůznějších minulých snah o prosazení jiných nesmyslných či dokonce protiústavních restrikcí, mu nevěštím dlouhý život,“ komentuje situaci Radim Polčák z Pracovní skupiny pro právo a ICT Právnické fakulty MU.
Zákon prosazovaný ve Francii odráží obecnější tendence směřující k větší centrální kontrole a regulaci internetu. Je možné je pozorovat v celé Evropě. Na jedné straně vyvolávají pozitivní ohlasy u kriminalistů bojujících nejen s nelegálním stahováním, ale také s dětskou pornografií nebo terorismem, ale na druhé straně budí obavy z omezování svobody. Polčák k tomu poznamenává, že organizace a kontrola internetu nemusí nutně souviset s regulací. „Internet může být relativně bezpečným a slušným prostředím i bez toho, aby jej nějaká autorita přímo kontrolovala nebo cenzurovala. Nejde však o anarchii, ale o samoregulaci a iniciativní ochranu základních hodnot podporovanou státem nebo mezinárodními organizacemi. Takový model organizace internetu může docela dobře fungovat při současném zachování maximální svobody jeho uživatelů,“ nastiňuje právník.
Matěj Myška, který se zaměřuje na právo informačních technologií a od ledna bude působit na MU, se přidává k názoru, že radikálně represivní nástroje nejsou řešením problému se stahováním. „Je ovšem evidentní, že autorskoprávní regulace neodpovídá technické realitě. Důsledkem toho je právní nejistota adresátů právních norem, tedy i běžných uživatelů,“ myslí si Myška. Řešení celého problému vidí jako řada dalších v tom, aby se velké společnosti vlastnící autorská práva k hudbě a filmům pokusily zhodnotit obvyklé chování uživatelů v on-line prostředí a nabídly jim odpovídající možnosti, jak legálně dosáhnout na jejich produkty. Nabízí se třeba tzv. tarifní model. „Uživatel zde platí relativně nízký měsíční paušální poplatek za neomezenou možnost stahovat díla. Je to jedna z cest, jak nastavit systém distribuce tak, aby pro uživatele bylo získání díla legální cestou jednodušší, pohodlnější a příjemnější než tou ilegální,“ vysvětluje Myška.
Stahování přes hostingové servery
Zatímco hlavní debata o počítačovém pirátství se stále točí kolem stahování nelegálních dat přes P2P sítě, jejichž užíváním dochází ke sdílení dat, a porušení zákona je tedy evidentní, stále více lidí stahuje pomocí hostingových serverů, jako je např. Rapidshare. Na nich může kdokoliv uložit jakákoliv data a kdokoliv jiný si je zase může stáhnout. Na otázku, zda při takovém stahování dochází k porušení zákona, právníci ještě nenašli jednoznačnou odpověď.

V českém autorském zákoně se lze dočíst, že do autorského práva nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. Matěj Myška ale poukazuje na to, že ze zákona mimo jiné vyplývá také, že užití díla nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití a ani jím nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. „Je nutné zvažovat, zda rozmnoženiny vytvořené pro osobní potřebu vstupují do přímé hospodářské soutěže s rozmnoženinami zhotovenými se souhlasem autora. A dále je potřeba zkoumat, zda je zásah do zájmů autora ospravedlnitelný zájmy společnosti,“ říká Myška a dodává, že v případě stahování naučného dokumentu by mohl převážit oprávněný zájem společnosti na šíření informací. „Je ale otázkou, nakolik je oprávněným zájmem společnosti získat přístup k sotva zveřejněným autorským dílům v podstatě zdarma,“ dodává.

Nejasná je však problematika právní povahy zdroje rozmnoženiny. Český autorský zákon se k tomuto tématu nijak nevyjadřuje. „Z pouhého mlčení zákona ovšem nelze dospět k jednoduchému závěru, že rozmnoženina pořízená z nelegálního zdroje je legální,“ doplňuje Myška.