Čtení a knihy nevymizí, jen se promění

Nejdřív ohrožovaly jejich místo v lidských žebříčcích oblíbenosti noviny, potom nastoupil rozhlas, který brzy vystřídala televize, a teď aby se knížky třásly před masovou oblibou internetu. Atak všech předchozích útočníků knihy, a čtení vůbec, přečkaly. A podle odborníků to vypadá, že se jim to podaří i v konkurenci celosvětové počítačové sítě. Do budoucna není otázkou ani tak, zda knihy přežijí, ale v jaké podobě budou dál žít.

Ačkoliv se to možná na první zamyšlení nezdá, tak i čtení prochází stejně jako jiné lidské činnosti vývojem. „Ubývá například lidí, kteří čtou klasickou beletrii. Zatímco ještě tak do poloviny 20. století měli lidé potřebu mít přečtený nějaký základní fond beletrie, jako je Němcová, Havlíček nebo Neruda, dnes už to, zdá se, neplatí. Kánon se nám poněkud rozpadá,“ přibližuje jeden z trendů Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR.

Také proto panuje dojem, že se méně čte. Může za to mimo jiné obrovské množství titulů, které vycházejí. V České republice se do knihkupectví ročně dostane více než 18 tisíc nových knížek. Pozornost čtenářů se tím rozmělňuje, jednotlivé tituly mají kratší čas na to, aby zaujaly. A lidé si o tom, co čtou, i méně povídají. Rovněž to je vina velkého výběru. Každý čte něco jiného, a lidé tak sdílejí jen málokterou knížku.

Především z úst středoškolských pedagogů se ozývá kritika, že mladá generace nečte vůbec. Podle Trávníčka to však není pravda. „Mladí lidé čtou. Jen něco jiného a méně pozorně. Čtení se vyvíjí a je více extenzivní, za což může i nástup internetu. Ale na objem ho neubývá. Je totiž vázáno na vzdělanost a ve chvíli, kdy roste vzdělanostní základ celé populace, dost dobře není možné, aby čtení mizelo.“
Kniha vs. elektronický text
Po čem tedy Češi v knihkupectvích sahají, když už ne tolik po beletrii? Hodně si oblíbili knihy populárně-naučné. Příkladem budiž třeba Ekonomie dobra a zla od Tomáše Sedláčka, publikace, která loni několik týdnů vévodila žebříčkům prodejnosti.

Na beletrii však určitě nezanevřeli, což dokazují i výsledky loňské ankety s názvem Kniha mého srdce nebo hlasování o nejoblíbenější knihu z roku 2004. V prvním případě vyhrál Saturnin, ve druhém Harry Potter. Čtenáři však často vzpomínali i Babičku nebo Osudy dobrého vojáka Švejka. K čemu podobná srovnání? „Šlo nám především o popularizaci četby. Aby se lidé zamysleli nad tím, co kdy četli a co se jim líbilo,“ vysvětluje Vít Richter, předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků, který spolupořádal anketu Kniha mého srdce.

Zní to, jako by se přece jen bál, že internet knížky úplně vytlačí z okruhu lidských zájmů, ale to podle Richtera není pravda. „Co se týče například návštěvnosti knihoven, tak ta v posledních letech dokonce mírně stoupá. My si však uvědomujeme, že vliv nových médií, internetu a elektronických knih bude narůstat. Lidé se budou rozhodovat, v jaké podobě knížky chtějí.“ Upozorňuje na to, že přichází generace, pro které je samozřejmostí elektronický text, a to se promítne do jejich volby. „Já bych si počítač ke čtení do postele nevzal, ale u nich není vazba na tištěnou knihu tak silná. Do čteček elektronických knih si lidé navíc mohou umístit třeba tisíce knih,“ poukazuje Richter na to, kam by vývoj mohl směřovat.

Co bude s knihovnami?
Otázkou by bylo, co by se potom stalo s českou chloubou, knihovní sítí, o jejíž vybudování se už za první republiky zasloužil první československý prezident Masaryk. Podle zákona o veřejných knihovnách obecných z roku 1919 musela mít každá obec, kde žilo více než tisíc obyvatel, svoji knihovnu. Díky tomu byly knížky dostupné všem a platí to dodnes, i když už jsou knihovny nejen půjčovnou knížek, ale i mediotékou. Podle Jiřího Trávníčka příklady z Francie ukazují, že s postupující multimedializací knih směřuje pozice knihoven k tomu, že se z nich stanou komunitní centra. „Papírové knihy zůstanou, ale knihovny na sebe budou muset vzít i jiné funkce než pouze půjčování. Dnes už s takovými projekty začínají například na Vysočině.“

Co přesně obnášejí? V knihovnách se budují kavárny nebo jiné společenské prostory. Jsou z nich místa, kam může přijít třeba matka s malým dítětem, které jí tam pohlídají, a ona se může mezitím podívat na internet nebo s někým setkat. Nebo se budou knihovny ještě masivněji transformovat do podoby kulturních center, kam se bude chodit na autorská čtení, besedy a výstavy. „Budou se muset snažit nabízet něco navíc a ještě víc se otevřít lidem,“ konstatuje Trávníček.

CO PRÁVĚ ČTETE?