Samotnou zprávu Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) asi viděl málokdo z žurnalistů. A tím méně četl. Tisícistránkový dokument zahrnuje stovky grafů, desítky stran v ní zabírají jen jména přispěvatelů, prací, z nichž bylo citováno, a lidí, kteří zprávu nějakým způsobem připomínkovali. Klimatolog Rudolf Brázdil z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity se na tvorbě zprávy přímo nepodílel. V rozhovoru pro muni.cz připouští, že chyba, jaká se stala ohledně ledovců v Himálajích, je nepříjemná, i když se stát může. Že by však vědci záměrně pozměňovali výsledky své práce, to rozhodně odmítá. „Je naprosto absurdní diskvalifikovat klimatologii na základě toho, že se někdo dopustil této chyby,“ říká Brázdil.
IPCC je sdružení klimatologů pracující při Světové meteorologické organizaci. Jeho činnost spočívá v tom, že se schází různé pracovní skupiny, které shrnují dosažené výsledky klimatologických výzkumů k určitému datu. Každá kapitola má své vedoucí autory a četné spoluautory, kteří se opírají o výsledky již dříve publikovaných prací. Oni připraví první verzi rukopisu, kterou dostane k připomínkování odborná veřejnost a každý má možnost se k ní vyjádřit. Neznám jinou vědní disciplínu, jež by pracovala s takovým kolektivním vědomím. Jednotlivec snad může ve vaší terminologii „manipulovat“, ale obvinit z něčeho takového několik stovek autorů a oponentů zprávy je úsměvné.
Přesto se tam objevila mylná informace ohledně himálajských ledovců. Jak mohlo k tomuto omylu dojít? A kde je záruka, že se to nestane znovu?
To je otázka pro autory odpovídajícího oddílu zprávy. Nicméně já to z pohledu celé zprávy považuji za naprosto marginální záležitost. Nevím, zda se to stalo chybným přepisem nebo citováním jedné práce z neimpaktovaného periodika. V celé té zprávě se však citují výsledky stovky jiných kvalitních prací. Ve vědě je navíc vcelku běžné, že pokud někdo udělá chybu, tak se na ni dříve nebo později stejně přijde.
Odpůrcům globálního oteplování slouží k tomu, aby práci klimatologů zpochybňovali, i jiné argumenty. Útočí například na to, že vědci nejsou schopni přesněji předpovědět, jak se bude klima oteplovat, což interpretují jako jejich nekompetentnost.
Klimatologové využívají pro simulaci chování klimatického systému matematické modely. Model je vždy jen určité napodobení reality. Klimatický systém je nesmírně složitý, jednotlivé vztahy v něm se musí vyjádřit matematicko-fyzikálními vztahy a i potom zůstává řada nejistot. Modelové výsledky se nejdříve porovnávají se skutečností. Spočítá se jím například teplotní pole, a to se pak porovnává se skutečně měřenými hodnotami. Podle toho vidíme, jak model vyjadřuje realitu a můžeme ho dále zdokonalovat. V médiích se často objevuje, že klima předpovídáme. To není pravda. Pomocí modelů se pouze sestavují klimatické scénáře možného budoucího vývoje, a to za předpokladu splnění určitých podmínek.
Graf znázorňuje anomálii povrchové teploty Země (°C)
Aby mohl model počítat budoucí vývoj klimatu, potřebuje vedle údajů o přírodních klimatotvorných faktorech mít také informace o koncentraci skleníkových plynů. Jde o takzvané emisní scénáře, které se sestavují na základě odhadů vývoje počtu obyvatelstva, průmyslové výroby, zemědělství, energetiky a dalších oblastí do konce 21. století. Již v tom jsou ovšem obsaženy velké nejistoty. Některé potřebné informace nemůžeme znát předem. Nemůžeme odhadnout například to, jak jednotlivé státy omezí nebo neomezí produkci skleníkových plynů, což platí například pro takové země jako je Čína, Brazílie nebo Indie, jejichž vliv ve světě výrazně roste. Kdo tušil před několika desítkami let, jak obrovský pokrok lidstvo zaznamená díky využití výpočetní techniky? Zpráva IPCC proto používá nejen 40 různých typů emisních scénářů, ale i řadu různých modelů. S ohledem na zmiňované nejistoty tak projekce možné teplotní změny do konce 21. století dávají poměrně široké spektrum možného teplotního vzestupu mezi jedním až šesti stupni Celsia, byť pro každý scénář se uvádí i jeho nejlepší odhad.
Kalkulujete tedy s výrazným vlivem lidstva na globální oteplování. Tato myšlenka má však také mnoho odpůrců.
Ano, poslední zpráva IPCC to jasně deklaruje. Současné poznatky ukazují, že rozhodujícím faktorem je nárůst koncentrací skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý, metan, oxid dusný a další. Z měření je vidět, že k němu došlo po nástupu průmyslové revoluce a že tedy přímo souvisí s činností lidstva. Je nějaký lepší argument než měření a platné fyzikální vztahy? Kdo ale nechce, ten tomu stejně věřit nebude. Nikdo z klimatologů přece netvrdí, že víme všechno. My jen říkáme, jaký je současný stupeň poznání, prezentujeme dosažené výsledky a s tím spojené nejistoty. Je pak jen na politicích či ekonomech, jak s těmito poznatky dále naloží a zda je promítnou do svých aktivit. Myslím si, že klimatologie je nesmírně otevřená věda, a nechápu, proč by její poznatky měly být zpochybňovány.
Proč jsou tedy její poznatky tak náchylné k tomu, že mají tendenci se k nim vyjadřovat úplně všichni?
Je to téma, na němž se dá zviditelnit, a navíc počasí přece rozumí úplně každý. Kolik lidí asi dělá rozdíl mezi počasím a podnebím? Divím se zejména mnoha neklimatologům, že jsou schopni kritizovat jinou vědu, o které mají jen laické povědomí. Já bych si nikdy nedovolil tvrdit, že jiná vědní disciplína něco falšuje. Co je však velmi vítané, je kritika věcná a podložená vědeckými argumenty, která nám může v dalších výzkumech jen pomoci. Klimatologie je věda, ne víra.